Zpráva z 38. světového kongresu InSEA v Olomouci, 21.–25. července 2025 | Unexpected Territories, Shifting Grounds and Permanence in Art Education

Zpráva shrnuje průběh 38. světového kongresu InSEA (International Society for Education through Art), který se konal ve dnech 21.–25. července 2025 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kongres s podtitulem Unexpected Territories, Shifting Grounds and Permanence in Art Education tematizoval proměnlivost, kontinuitu i nové výzvy současné výtvarné výchovy v kontextu globálních, společenských a technologických změn. Text přibližuje organizační a programovou strukturu kongresu, jeho hybridní (fyzický i virtuální) formát, tematické okruhy odborných sekcí, panelových diskusí a workshopů i doprovodný kulturní program.

Autorky článku Jana Jiroutová a Petra Šobáňová. Foto Svatopluk Klesnil

Úvodem

Letošní léto – stejně jako dlouhé měsíce, které mu předcházely – se neslo v duchu příprav a následné realizace světového kongresu InSEA (International Society for Education through Art). Dějištěm této nejvýznamnější celosvětové události v oboru výtvarné výchovy se po bezmála šedesáti letech opět stala Česká republika, tentokrát ve velkorysých prostorách Univerzity Palackého v Olomouci. Organizace kongresu se ujala Česká sekce InSEA ve spolupráci s Katedrou výtvarné výchovy a Pedagogickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci a za podpory světové organizace InSEA.

Hlavním místem setkání se stalo Umělecké centrum UP – bývalý jezuitský konvikt, z jehož základů se zrodila olomoucká univerzita, dnes s více než 450letou tradicí. „Konvikt“, jak naši budovu všichni důvěrně nazýváme, svým architektonickým a kulturním kontextem, dotvářeným i přilehlými parkánovými zahradami, poskytl malebnou a zároveň důstojnou kulisu pro toto výjimečné mezinárodní setkání.

Obr. 1–4 Pohled do exteriéru a interiéru hlavního dějiště – Uměleckého centra UP. Foto UP

Příprava kongresu – ať už se jedná o komornější národní setkání několika desítek účastníků, či o akci světového dosahu se stovkami delegátů – je vždy náročným úkolem. Její realizace se neobejde bez osvícenské vize, dobré týmové spolupráce, ochoty jít mnohdy až za hranici možného, oddanosti vytyčenému cíli a přesvědčení nevzdat se až do samého konce.

Závazek úspěšně zvládnout organizaci a realizaci světového kongresu InSEA byl v tomto případě o to naléhavější, že naším úkolem bylo navázat na 18. světový kongres InSEA, který se konal v Praze v roce 1966. Přímým vyústěním pražského kongresu, jehož prezidentem a generálním komisařem byl Jaromír Uždil, bylo ustavení samostatného Československého komitétu INSEA v březnu roku 1967 (Šobáňová & Jiroutová, 2017). Pražský kongres se tak zapsal nejen do dějin národní sekce INSEA, ale také – jako jeden z nejúspěšnějších a nejpočetnějších – do historie světové organizace InSEA. Organizátoři tehdy přivítali na 2200 účastníků ze 34 zemí světa (ibid.). V průběhu letošního roku jsme si proto často kladli otázku, jak mohli organizátoři v době, kdy ještě neexistoval World Wide Web, e-mailová komunikace ani sociální sítě, takový počet delegátů vůbec organizačně zvládnout.

Letošního světového kongresu InSEA v Olomouci se zúčastnilo 550 účastníků, z toho 80 pouze virtuálně, celkem z více než 50 zemí světa. Nejpočetněji byli zastoupeni delegáti z Evropy, výraznější skupiny tvořili rovněž účastníci z USA a Číny. S výjimkou Antarktidy přicestovali do Olomouce zástupci všech světadílů. Olomoucký kongres tak výrazně překročil dlouhodobý čtyřstovkový průměr návštěvnosti světových kongresů InSEA, přestože se to zpočátku vůbec nejevilo jako pravděpodobné. V prvních týdnech po spuštění registrace přibývalo prostřednictvím registračního formuláře pět až deset účastníků týdně, zatímco v posledních dvou dnech před uzavřením registrace zaznívalo upozornění na novou registraci snad každé dvě minuty. Potvrdila se tak slova Glena Couttse, tehdejšího prezidenta světové organizace InSEA, který nás s úsměvem ujišťoval: „Don’t worry, ladies, artists and especially art teachers do everything last minute!“

Mezi fyzickým a virtuálním prostorem: organizace, program kongresu a jeho webové rozhraní

Na téměř pět set fyzických účastníků a další stovku členů organizačního týmu bylo třeba se pečlivě připravit, a to především kapacitně. Probíhající rekonstrukce na hlavní budově Pedagogické fakulty, jejíž Velkou aulu jsme měli původně v plánu využít, nás nakonec ponoukla k pronajmutí místa s dostatečnou kapacitou a v dostupné vzdálenosti od „Konviktu“ – volba tedy jasně padla na Kino Metropol. Tento organizační manévr zároveň ovlivnil skladbu kongresového programu: všechny keynote příspěvky jsme soustředili do prvního kongresového dne, zatímco panelové diskuse, paralelní jednání v sekcích a workshopy byly rozprostřeny do následujících tří dnů kongresového týdne. Poslední den, pátek, byl vyhrazen exkurzím do blízkých i vzdálenějších kulturních a muzejních institucí.

Ačkoli hlavní kongresové dění probíhalo prezenčně, od počátku se počítalo s jeho přesahem do virtuálního prostředí. To umožnilo rozšířit nabídku možných příspěvků o virtuální výstavu vlastní výtvarné tvorby a výtvarných projektů realizovaných na škole. Přibližně šestina z celkového počtu účastníků zvolila čistě virtuální formu účasti, nicméně do sekcí virtuálních výstav mohli přispět všichni bez ohledu na způsob zapojení.

Obr. 5 Webové rozhraní kongresu

V sekci online výstavy výtvarných projektů jsou prezentovány instalace, participativní projekty, komunitně orientované intervence, digitální i multimediální realizace, stejně jako výzkumně zaměřené umělecké výstupy propojující teorii a pedagogickou praxi. Projekty často reflektují aktuální témata současné výtvarné výchovy – udržitelnost, inkluzi, dekoloniální perspektivy, práci s pamětí místa i mezioborové přesahy. Mnohé z nich vznikly ve spolupráci s místními komunitami, školami či kulturními institucemi a zdůrazňují dialog mezi globálním a lokálním kontextem. Sekce tak nabízí nejen přehled současných přístupů k výtvarné tvorbě a edukaci, ale také inspirativní prostor pro sdílení zkušeností, metod a přístupů výtvarné výchovy v mezinárodním kontextu.

Obr. 6–8 Printscreeny online výstavy výtvarných projektů

Druhá z online výstav zaměřená na vlastní výtvarnou tvorbu představuje široké spektrum současných uměleckých realizací vytvořených v dialogu s tématem kongresu. Projekty jsou prezentovány jako obrazové galerie doplněné o textové či audiovizuální materiály. Autoři zde představují své osobní odpovědi na koncept nečekaných území, často zkoumají vztahy mezi osobní zkušeností, obrazem a kulturním kontextem v době intenzivních společenských změn, reflektují proměnlivost prostoru, identity a kulturních hranic, vztah člověka k přírodnímu i sociálnímu prostředí. Často pracují s metaforou krajiny, toku, těla či domova jako symbolických „území“, která jsou zároveň fyzická i mentální.

Obr. 9–11 Printscreeny online výstavy výtvarné tvorby

Pro virtuální rozhraní kongresu byl připraven též cyklus workshopů, do jejichž tvorby se zapojili nejen vyučující a studující katedry výtvarné výchovy UP, ale též edukátorky a edukátoři spřátelených kulturních institucí. Vznikl tak multimediální obsah představující světové výtvarněpedagogické obci možnosti realizace a zaměření výtvarné výchovy v českém prostředí. Workshopy prezentované ve formě předtočených videí doplněné o textový i obrazový materiál poukazují na různé způsoby integrace somatických, experimentálních, prožitkových přístupů do výtvarné výchovy pracujících s klasickými i současnými médii.

Obr. 12–13 Printscreeny přehledu virtuálních workshopů

Vedle synchronního programu virtuálních sekcí a streamovaných společných částí kongresu (oficiální zahájení a ukončení kongresu, přednášky keynote hostů, General Assembly of InSEA apod.) tak byl online účastníkům nabídnut i promyšleně strukturovaný asynchronní obsah. Ten jim umožnil vracet se k jednotlivým příspěvkům, výstavám a workshopům v čase podle vlastních možností, hlouběji reflektovat prezentovaná témata a vytvářet nové profesní vazby i po skončení samotného kongresového týdne. Virtuální prostředí se tak nestalo pouhým doplňkem fyzického setkání, ale plnohodnotnou platformou pro sdílení, dokumentaci kongresových výstupů i další rozvíjení profesních vztahů a přátelství.

V tomto duchu bylo od počátku koncipováno také webové rozhraní kongresu, které plnilo nejen funkci klíčového informačního kanálu a registračního portálu, ale postupně se stalo i svébytným prostorem pro odbornou výměnu a sdílení. S cílem podpořit kontakt mezi delegáty a vytvořit platformu pro sdílení dobré praxe i dosavadních výzkumných poznatků vznikla sekce Claimed Territories. Její obsah byl strukturován do šesti kategorií podle typů příspěvků: odborné příspěvky, panelové diskuse, workshopy, posterová sekce, online výstava výtvarných projektů a online výstava výtvarného umění. Claimed Territories tak tvoří základ e-sborníku nové generace. Pro každého aktivního účastníka byla vytvořena samostatná minipage obsahující základní profesní informace a přehled jeho příspěvků v rámci kongresu.

Obr. 14–16 Printscreeny online E-proceedings Claimed Territories

Aktivní účastníci byli zároveň vyzváni, aby po skončení kongresu doplnili ke svým minipage další multimediální materiály, o které se chtějí podělit se světovou komunitou výtvarných pedagogů. Vzhledem k vizuální a stále více multimediální povaze našeho oboru byli vyzváni, aby se neomezovali pouze na textové soubory, ale sdíleli také prezentace (.ppt), videozáznamy, audio nahrávky, obrazovou dokumentaci či odkazy na další projekty a výzkumné výstupy. E-sborník Claimed Territories tak přesahuje rámec tradičních konferenčních proceedings. Stává se otevřeným digitálním úložištěm, které zůstává přístupné i dlouho po skončení kongresu — nejen jeho účastníkům, ale i široké veřejnosti.

Tematické vymezení kongresu

Téma 38. světového kongresu InSEA bylo koncipováno jako otevřený prostor pro mezinárodní dialog a výměnu zkušeností i odborných poznatků z oblasti výtvarné pedagogiky a příbuzných disciplín. Samotný název kongresu – Unexpected Territories, Shifting Grounds and Permanence in Art Education – nabídl silnou metaforu, kterou bylo možné přeneseně vztáhnout k celé řadě „nečekaných území“, jež v umění a prostřednictvím umění objevujeme.

V prvé řadě se jednalo o území obrazu. Ten zde nebyl chápán pouze jako jedna z historických forem zobrazování předmětného či nepředmětného světa, ani jen jako projev tvořivosti a lidské imaginace. Obraz byl nahlížen jako fenomén s materiální i mentální bází – jako otevřený, předem neohraničený koncept, tedy sám o sobě „nečekané území“. Prostřednictvím obrazu myslíme a cítíme, skrze obraz hledáme, nacházíme a vyjadřujeme vlastní identitu, jedinečnost a subjektivitu – naše vnitřní území. Zároveň jím interpretujeme a vnímáme nejen sebe sama, ale i společnost, viditelný i duchovní svět.

Zvláštní estetická a imaginativní území se otevírají rovněž v oblasti umění nových médií, imerzivních technologií či generativních nástrojů umělé inteligence. Do nečekaných – a mnohdy i nebezpečných – teritorií však vstupujeme také prostřednictvím široce pojaté vizuální kultury. V ní lze rozpoznat řadu znepokojivých principů: svádivost falešných realit, tlak na vnímání sebe sama, závislostní chování, napodobování vzorců a formování specifických typů chování. Tyto procesy se pojí s vážnými důsledky, mezi něž patří i globální nárůst depresivních a úzkostných stavů. Sociální sítě, jejichž podstatnou součástí je právě obraz, jsou navíc stále častěji zneužívány a deformují společenskou debatu, v níž je dialog nahrazován konfrontací.

Nečekaným územím se pro člověka zakotveného v současné hypermoderní, globalizované realitě mohou stát také vizualita a znakové systémy jiných kultur – anebo paradoxně i vlastní tradiční kultura, v níž se mnohdy začínáme cítit jako cizinci. Modernita a její důsledky totiž přinesly vyvázání z tradice a normativních hodnotových rámců: jsme schopni překonávat prostorová omezení, můžeme dokonce pobývat i mimo fyzický prostor (např. ve virtuální realitě), případně se v jednom čase můžeme propojovat s lidmi v jiném časovém pásmu a jiném prostoru, aniž by nám fyzické omezení bylo na překážku. Tyto vyvazující mechanismy sice přinesly bezprecedentní svobodu, zároveň však často oslabily sdílené kulturní a hodnotové systémy a sociální vztahy k přirozenému sociálnímu prostředí (Giddens, 2023).

Právě napětí mezi kontinuitou a diskontinuitou, vyvázání z tradice a její znovuobjevování, dekonstrukce vlastních kulturních praktik, reflexe paradigmatických změn vyvolaných modernitou a digitálními technologiemi, vznik nových struktur vědění a metod poznání – například v oblasti digitálních humanitních věd – či vliv designové praxe a digitální platformizace na struktury myšlení a vnímání patřilo k ústředním tematickým liniím kongresu. Stejně tak byla akcentována otázka permanentního utváření hodnotových rámců a identit prostřednictvím výtvarné tvorby a recepce umění. Všechny tyto okruhy anticipoval podtitul kongresu, který zdůrazňoval proměnlivost, nestabilitu i hledání trvalosti v oblasti výtvarné výchovy.

Do prostoru „nečekaných území“ byli pozváni kolegové a kolegyně z oblasti výtvarné pedagogiky, muzejní a galerijní edukace i z příbuzných oborů. Kongres byl určen jak etablovaným odborníkům, tak studentům, učitelům z praxe a začínajícím výzkumníkům.

První den kongresu: slavnostní zahájení a keynote přednášky

V pondělí 21. července jsme přicházeli ke kinu Metropol s napětím a očekáváním, zda se vše podaří podle představ, které formovaly měsíce intenzivních příprav. Účastníci se postupně scházeli, vítali se a objímali; atmosféru provázela radost ze znovushledání i očekávání nadcházejícího programu. Do Olomouce se sjela mimořádně silná a inspirativní komunita osobností oboru – nejen z domácího prostředí, ale i ze zahraničí. Mezi hosty byli dlouholetí představitelé InSEA, výrazní teoretici i praktici a osobnosti, které významně formovaly podobu oboru v různých národních kontextech.

Zvláštní poctou pro nás byla účast Marie-Françoise Chavanne, významné francouzské pedagožky a teoretičky, dlouholeté osobnosti mezinárodní komunity výtvarných pedagogů a bývalé prezidentky InSEA, která patří k těm, kdo zásadně ovlivnili evropské myšlení o výtvarné výchově ve druhé polovině 20. století.

Obr. 17 Významná osobnost mezinárodní výtvarné výchovy – bývalá prezidentka Marie-Françoise Chavanne. Foto Matěj Komínek

Třicátý osmý světový kongres InSEA byl zahájen v půl desáté dopoledne a před námi stál první z bohatých kongresových dnů. Programem provázel s jistotou a přirozenou otevřeností moderátor Ondřej Kazík spolu s tajemnicí InSEA Patsey Bodkin.

Obr. 18 Zleva: Ondřej Kazík (moderátor), Aleš Pospíšil (předseda ČS INSEA), Anna Boček Ronovská (vedoucí katedry KVV, UPOL, členka organizačního týmu), Jana Jiroutová (tajemnice ČS INSEA, členka organizačního týmu), Petra Šobáňová (místopředsedkyně ČS INSEA, členka organizačního týmu). Foto Matěj Komínek

Úvodní slovo pronesl prezident InSEA Glen Coutts, který přivítal delegáty z více než padesáti zemí světa a zdůraznil mimořádný význam osobního setkání po letech převážně virtuální komunikace. Téma kongresu Unexpected Territories představil jako výzvu k překračování disciplinárních, kulturních i pedagogických hranic a k novému promýšlení role výtvarné výchovy v době nejistoty, globálních krizí a dynamických společenských proměn. Připomněl, že výchova uměním může být nástrojem porozumění, imaginace i transformace, a vyzval účastníky k otevřenému sdílení zkušeností a naslouchání rozmanitým perspektivám.

Následoval úvodní příspěvek Petry Šobáňové a Jany Jiroutové, v němž reflektovaly současný stav české výtvarné výchovy v kontextu téměř šedesátiletého odstupu od 18. světového kongresu InSEA v Praze. Autorky představily hlavní hodnotová východiska dnešní české výtvarné výchovy a poukázaly na metodologické proměny související s technologickým vývojem, kurikulárními reformami i aktuálními společenskými výzvami.

Blok keynote přednášek otevřela Lynne Harata Te Aika, která představila možnosti reinterpretace krajiny, kolektivní paměti a kulturní identity prostřednictvím současných forem maorského umění. Její příspěvek ukázal, jak lze prostřednictvím umění aktivně reagovat na otázky identity, historie a dekolonizace vizuální kultury. Rolf Laven ve svém vystoupení tematizoval překračování tradičních hranic umění a výtvarné výchovy a poukázal na rozšiřování „teritorií“ směrem ke komunitám, veřejnému prostoru i digitálním a mezikulturním dialogům. Umění a výchova zde byly představeny jako nástroje angažovanosti, participace a potenciální sociální proměny.

Obr. 19–22 Nahoře zleva: Glen Coutts (prezident InSEA 2023–2025), Petra Šobáňová a Jana Jiroutová; Dole zleva: Lynne Harata Te Aika, Rolf Laven. Foto Matěj Komínek

Susan M. Coles ve své přednášce Not All Those Who Wander Are Lost zdůraznila etický a humanistický rozměr výtvarné výchovy. Pojmy důstojnosti, empatie a tvořivosti vymezila jako klíčové hodnoty, které by měly prostupovat celým vzdělávacím procesem. Výtvarnou výchovu nechápe pouze jako rozvoj estetických kompetencí, ale jako prostor pro utváření vztahu k druhým i k vlastní existenci. Její vystoupení spojovalo hluboký lidský rozměr s lehkým humorem, který podtrhl osobní rovinu sdílené zkušenosti. Závěr přednášky odlehčila vzpomínkou na vlastní dospívání, kdy si v sedmnácti letech odnesla obraz z ateliéru vedeného inspirativní sestrou Catherine, která ji uvedla do světa umění a tvůrčího vyjadřování. S nadsázkou dodala, že šlo o „její“ obraz – a jako takový dodnes visí v jejím ateliéru.

Radim Jurda ze studia Amanita Design ve svém příspěvku otevřel problematiku herního designu a interaktivity jako významné součásti současné vizuální kultury. Zdůraznil potenciál digitálních médií při rozvoji vizuální gramotnosti, kreativity i schopnosti propojovat logické a imaginativní myšlení, a poukázal na hru jako na možný most mezi uměním, designem a výchovou.

První den kongresu byl zakončen projekcí pásma šesti krátkých animovaných filmů společnosti MAUR film, která patří k významným producentům současné české animace. Vybrané snímky byly tematicky propojeny motivem „nečekaných území“ a nabídly divákům rozmanité pohledy na imaginární krajiny, mezní situace lidské existence, křehkost mezilidských vztahů i společenská témata. Od poeticky laděného filmu O krávě (Pavla Baštanová, 2023), přes existenciální svědectví I Died in Irpin (Anastasiia Falileieva, 2024) až po ironicky pojaté Ahoj léto (Veronika Zacharová, Martin Smatana, 2024) představilo pásmo tematickou i technologickou šíři současné české animované tvorby a uzavřelo první den kongresu v duchu vizuální imaginace a citlivé reflexe lidské zkušenosti.

Obr. 23–26 Nahoře zleva: Susan Coles (viceprezidentka InSEA), Radim Jurda; Dole zleva: Pavla Baštanová, Ondřej Michálek. Foto Matěj Komínek

Program prvního kongresového dne byl zakončen slavnostním přípitkem v parkánových zahradách Konviktu, který se nesl v duchu neformálního setkávání a pokračujících rozhovorů. Hudební doprovod zajistila Horňácká cimbálová muzika Libora Supa spolu s folklorním souborem Lipina, jejichž vystoupení vtisklo večeru autentickou atmosféru moravské hudební tradice.

Tři dny v pulzujícím Konviktu – jednání v sekcích, panelové diskuse, workshopy a další

Úterý, středa a čtvrtek proměnily Konvikt i jeho přilehlé okolí v intenzivně žijící prostor sdílení, diskusí a setkávání. Po slavnostním zahájení v Metropolu následovaly tři dny naplněné paralelními sekcemi, panelovými diskusemi, workshopy, jednáními odborných výborů i neformálními rozhovory, které často pokračovaly dlouho po skončení oficiálního programu. Konvikt se stal skutečným „teritoriem“ dialogu – místem, kde se potkávaly různé pedagogické tradice, výzkumné přístupy i osobní zkušenosti.

Tematické rozpětí příspěvků bylo mimořádně široké, jak naznačuje i struktura osmi hlavních tematických okruhů: od nečekaných území ve výtvarné výchově a v umění, přes otázky vztahující se k muzeím a galeriím jako vzdělávacím prostředím, až po témata inkluzivního vzdělávání, digitálních médií, intermediality a interdisciplinarity, znovuobjevování historie a tradice či proměn diskurzů v oblasti výtvarné výchovy. V jednotlivých sekcích se objevovaly příspěvky věnované vizuální gramotnosti, udržitelnosti, dekolonizačním perspektivám, uměleckému výzkumu, hernímu designu, práci s umělou inteligencí, arteterapeutickým přístupům i komunitně orientovaným projektům. Paralelně probíhaly panelové diskuse, které otevíraly prostor pro konfrontaci názorů a sdílení zkušeností napříč institucionálními i kulturními kontexty.

Obr. 27–40 Jednání v sekcích. Foto Wendy Černá, Svatopluk Klesnil, Matěj Komínek, Jakub Konečný

Zvláštní pozornost si zaslouží workshopy, kterých se uskutečnilo na čtyři desítky a které probíhaly v ateliérech katedry. Tyto dílny se staly laboratořemi společné zkušenosti – místem, kde se teoretické koncepty proměňovaly v konkrétní tvůrčí akt. Účastníci zde společně kreslili, pracovali s digitálními médii, experimentovali s materiálem, performativními postupy či komunitními intervencemi. Intenzita sdílené práce vytvářela podmínky pro bližší seznámení a skutečné profesní propojení; mnohá nová partnerství a přátelství vznikala právě u pracovních stolů, mezi barvami, nástroji a rozpracovanými nápady.

Obr. 41–63 Workshopy. Foto Alžběta Gregorová, Statopluk Klesnil, Matěj Komínek, Jakub Konečný

Čtvrteční program obohatila posterová sekce, která nabídla koncentrovaný přehled výzkumných projektů, pedagogických inovací i probíhajících doktorských studií. Dynamiku kongresu doplňovala také jednání výborů a pracovních skupin InSEA a slavnostní udílení cen, jež připomnělo kontinuitu i hodnoty mezinárodní komunity výtvarných pedagogů.

Obr. 64–67 Posterová sekce. Foto Matěj Komínek

Tyto tři dny byly skutečně neuvěřitelnou jízdou – intelektuálně podnětnou, organizačně náročnou a lidsky obohacující. Konvikt pulzoval životem od ranních hodin do večera; v jeho chodbách se mísily jazyky, smích i vážné debaty. Prostor se proměnil v živý organismus, kde se rozvíjela kreativita, vznikala nová profesní propojení a upevňovala se přátelství, která – jak lze věřit – překročí hranice tohoto konkrétního místa i času.

Doprovodný program kongresu

Doprovodný program byl koncipován tak, aby rozšiřoval kongresové téma nečekaných území do oblasti umění, hudby, performativních forem i poznávání kulturního dědictví regionu. Večerní kulturní program tak nabídl mimořádně pestrou žánrovou skladbu.

V úterý zazněla barokní opera Endymio v podání souboru Ensemble Damian, paralelně s koncertem studentů katedry hudební výchovy věnovaným Roku české hudby; následovaly folklorní a experimentální hudební formy, performance kolektivu Ostrý zub i DJ set Sestry. Středeční večer přinesl novobarokní operu Roman Lucretia, koncert klasické hudby, alternativní kapelu Budoár staré dámy a elektronický live set Aid Kida. Závěrečný čtvrteční program vyústil v Slavnostní zakončení kongresu a Garden gala party s hudebním vystoupením Natálie Tichánkové & 4GOOD.

Páteční program byl věnován poznávání kulturních institucí a historických památek. Účastníci si mohli zvolit organizované autobusové výjezdy do Šternberka (včetně výstavy Eyes Wide Open 2024 a návštěvy Svatého Kopečku), do Kroměříže s prohlídkou Arcibiskupského zámku a Květné zahrady (UNESCO), nebo do Brna s návštěvou Moravské galerie. Současně byla připravena možnost individuální či komentované návštěvy vybraných pražských institucí – Galerie hlavního města Prahy, Kunsthalle Praha a Národního filmového muzea NaFilM.

Pro ty, kteří zůstali v Olomouci, byly připraveny komentované prohlídky významných sakrálních i muzejních institucí – od kostela Panny Marie Sněžné a katedrály sv. Václava přes Muzeum moderního umění, Arcidiecézní muzeum až po Vlastivědné muzeum či muzeum vědy Pevnost poznání.

Speciálně pro kongres vzniklo virtuální umělecké dílo Nečekaná území vytvořené Ondřejem Michálkem ve spolupráci s Lunchmeat Studio. Přístupné bylo po celý týden v Mozarteu Arcidiecézního muzea prostřednictvím VR brýlí. Účastníci mohli individuálně vstupovat do kontemplativního digitálního prostoru formovaného autorovým vizuálním jazykem a zvukovou krajinou Aid Kida. Dílo představovalo svébytnou uměleckou zkušenost, tematizující vztah mezi fyzickým a virtuálním prostorem.

Obr. 68–88 Doprovodný kulturní program. Foto Wendy Černá, Alžběta Gregorová, Matěj Komínek, Jakub Konečný

Loučení, nová přátelství a vize do budoucna

Slavnostní zakončení kongresu ve čtvrtek navečer moderovala Patsey Bodkin, nově zvolená prezidentka InSEA. Závěrečnou řeč pronesl Glen Coutts, který se s účastníky loučil nejen jako dosavadní prezident, ale především jako dlouholetý přítel a podporovatel mezinárodní komunity výtvarných pedagogů. Nechyběla slova poděkování organizačnímu týmu, dobrovolníkům, studentům i všem, kdo přispěli k hladkému průběhu kongresu.

Při této příležitosti předal Glen Coutts organizátorkám tradiční skotský pohár – quaich (čti „kvajch“), symbol přátelství. Přestože měl tento dar pro obdarované hluboký osobní význam, lze v něm číst i duchovní podstatu samotné mezinárodní společnosti InSEA, která je založena na vzájemné úctě, důvěře a komunitní sounáležitosti.

Obr. 89–94 Slavnostní zakončení kongresu a garden gala party. Foto Alžběta Gregorová

Silným momentem závěru byly také reakce, které jsme obdrželi v následujících dnech a týdnech od účastníků kongresu. Velmi si vážíme e-mailu viceprezidentky InSEA Susan Coles, která ve svém dopise reflektovala výjimečnou lidskou atmosféru kongresu, vstřícnost studentů, promyšlenou organizaci i péči a empatii věnovanou Marie-Françoise Chavanne. Níže uvádíme zkrácenou verzi jejího e-mailu:

My dear friends, It’s hard to believe it has been three weeks since the amazing Congress week began. Not a day has gone by without me reliving those moments. The organisation was exemplary, the spaces purposeful and comfortable, the programme wonderfully diverse, and the social and cultural opportunities breathtakingly special and truly memorable. What made this Congress remarkable was its very human side – the students who welcomed and guided us, smiling faces everywhere we went, the thoughtful provision of food, drinks, and water stations, and, most of all, the kindness and care you showed to Marie-Françoise. Your empathy and support for such a special lady touched me deeply, and I thank you from the bottom of my heart. I sincerely hope our paths cross again someday. I value our friendship and I write this with both gratitude and love. Susan x

Velmi nás potěšila také slova díku, která nám zaslal Gábor Klima. K emailu připojil množství fotografií zápisníku, který byl součástí kongresového merch balíčku, zaplněného kresbami jeho syna Floriana.

Obr. 95–98 Kresby Floriana Klimy, který tak zaplnil celý kongresový zápisník. Foto Gábor Klima

Páteční odpoledne, kdy jsme v úzkém kruhu přátel InSEA seděli na zahrádce restaurace Konvikt, se neslo v duchu reflexe, vděčnosti i tichého uvědomění, že intenzivní týden společného sdílení se naplnil. Opět se potvrdilo, že ačkoli nám virtuální prostředí umožňuje komunikovat a zůstávat ve spojení s lidmi po celém světě, osobní setkání – nefiltrovaná technologiemi – mají nezastupitelný význam a hloubku, kterou nelze plně nahradit.

Tematické linie, které se během kongresu opakovaně vracely – otázky identity, inkluze, udržitelnosti, role digitálních médií a umělé inteligence, dekolonizační perspektivy, význam imaginace, práce s pamětí i vztah mezi tradicí a inovací – potvrdily, že výtvarná výchova dnes stojí na křižovatce proměnlivých „území“. Ukázalo se, že obor není uzavřeným souborem metod a postupů, ale živým polem dialogu reagujícím na společenské, technologické i kulturní výzvy současnosti. Loučení v Olomouci tak nebylo uzavřením, ale spíše otevřením dalších cest. Nová přátelství, navázané výzkumné spolupráce i sdílené pedagogické vize překračují hranice času i prostoru. Téma Unexpected Territories se nestalo pouze rámcem jednoho kongresu, ale výzvou pokračovat v hledání, dialogu a kritické reflexi.

Budoucnost výtvarné výchovy nebude jednoduchá ani jednoznačná. Bude se pohybovat mezi stabilitou a proměnou, mezi tradicí a technologickou akcelerací, mezi lokálním ukotvením a globální odpovědností. Pokud však něco olomoucký kongres potvrdil, pak to, že síla našeho oboru spočívá ve schopnosti vytvářet mosty – mezi kulturami, generacemi i rozdílnými způsoby myšlení.

Literatura

GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity. Vydání čtvrté, v Karolinu první. Přeložil Karel B. MÜLLER. Post. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2023. ISBN 978-80-246-5415-7.

ŠOBÁŇOVÁ, Petra a JIROUTOVÁ, Jana. Česká sekce INSEA 1967-2017. Olomouc: Česká sekce INSEA, 2017. ISBN 978-80-904268-2-5.

JIROUTOVÁ, Jana a ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Unexpected Territories. Booklet of Abstracts. Viseu: InSEA Publications, 2025. ISBN 978-989-35684-7-7

Autorky:

Jana Jiroutová, MPhil., Ph.D.

doc. Mgr. Petra Šobáňová, Ph.D.

Katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

E-mail: jana.jiroutova@upol.cz; petra.sobanova@upol.cz

Jak citovat tento článek:

JIROUTOVÁ, Jana & Petra ŠOBÁŇOVÁ. 2025. Zpráva z 38. světového kongresu InSEA v Olomouci, 21.–25. července 2025 | Unexpected Territories, Shifting Grounds and Permanence in Art Education. Kultura, umění a výchova, 13(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz/post/zpr%C3%A1va-z-38-sv%C4%9Btov%C3%A9ho-kongresu-insea-v-olomouci-21-25-%C4%8Dervence-2025-unexpected-territories-sh.

The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.