Edukační obrat Igora Zhoře v roce 1961 | Zpráva o odborné knize Výtvarné Brno Igora Zhoře 1957–1997

HORÁČEK, Radek a Markéta PERINGEROVÁ. Výtvarné Brno Igora Zhoře 1957–1997. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2024, 299 s. ISBN 978-80-280-0659-4.

Recenzenti: prof. Mgr. Michal Koleček, Ph.D., doc. PhDr. Jiří Poláček, CSc.

Grafická úprava a sazba: Mgr. et Mgr. Jana Nedomová, Ph.D.

Korekturní spolupráce: Mgr. Františka Orságová, Mgr. Šimon Kříž, Ph.D.

Obr. 1 Výtvarné Brno. Grafická úprava a sazba Jana Nedomová s použitím reprodukce Dalibor Chatrný: Igor Zhoř, z cyklu Redukované portréty, 1978, koláž, 380 × 175 cm (foto Marie Kratochvílová)

K aktuální diskusi o edukačním obratu v práci galerií a muzeí umění, která probíhá v posledním desetiletí, je třeba připomenout průkopnický vklad významné osobnosti teorie výtvarné pedagogiky a výtvarného umění Igora Zhoře. Jeho spolupráce s Domem umění města Brna v šedesátých letech dvacátého století, kdy se jako kurátor Galerie Jaroslava Krále vedle tvorby výstav zaměřoval velmi aktivně na komunikaci s veřejností, totiž zcela novátorsky přinášela důraz na edukační práci a doprovodné aktivity. Zhoř tak před šedesáti lety otevřel cestu k pozdějšímu vzniku vysokoškolského oboru galerijní pedagogika a předznamenal dnešní diskusi o edukační roli kurátorství výstav i o dalších aspektech zprostředkování umění.

Na konci roku 2024, v předstihu před rokem 2025, kdy uplynulo sto let od narození této významné osobnosti, vydala Masarykova univerzita knihu, která s bohatým informačním i obrazovým materiálem prezentuje výzkumnou analýzu aktivit, jimiž brněnský teoretik obohatil provoz umění i teorii a praxi výtvarné pedagogiky.

Obr. 2 Dvojstrana z knihy. Fotografie s přáteli doplněné interpretačním textem

Jako mimořádně podnětné i aktuální pro dnešní situaci se jeví zejména aktivity z doby, kdy Igor Zhoř nastoupil jako odborný asistent na brněnskou katedru výtvarné výchovy a velmi intenzivně rozšiřoval akademickou práci v oblasti teorie výtvarné pedagogiky o výrazný kontakt s veřejností. V roce 1960 ve spolupráci s tehdejším ředitelem Domu umění města Brna Adolfem Kroupou založil sdružení Mladí přátelé výtvarného umění, což byla inovační platforma pro zprostředkování umění mladé generaci. A v roce 1961 připravil v Domě umění města Brna ve spolupráci s teoretikem Petrem Spielmannem a malířem Pavlem Navrátilem výstavu Škola vidění – Výmluvnost kresby, která byla nejen pro české prostředí první výstavou koncipovanou jako osobitý vzdělávací projekt.[1] Prostřednictvím zapůjčených exponátů z Národní galerie v Praze výstava didakticky ukázala podstatu kresby, aktuálně promlouvala o jejím osamostatnění, kdy už neslouží jen jako skica pro sochaře či přípravný návrh pro malbu, ale stává se svébytným vyjadřovacím postupem. Ale především výstava Výmluvnost kresby byla koncipována jako edukační celek, jehož integrovanou součástí byly doprovodné aktivity pro diváky. Kurátor Igor Zhoř jako autor výstavy byl současně průvodcem, animátorem i edukátorem, který provázel návštěvníky.[2] Také sám rozhodujícím způsobem naplánoval instalační koncept a na instalaci se rovněž fyzicky podílel. A to hlavní – výstava byla koncipována jako určitý demokratizační celek a snažila se zpřístupnit zvolené téma nejen pro odborníky či pro studující výtvarných oborů, ale i pro nejširší veřejnost. A jestliže dnešní teorie edukačního obratu hovoří o změně priorit, kdy práce kurátora se více zaměřuje na edukační aktivity, kdy muzea umění posilují vedle sbírkotvorné a odborné činnosti práci vzdělávací i společenskou, kdy akce pro návštěvníky mají být koncipovány jako aktivizující proces a nabídka pro veřejnost má mít inkluzivní charakter, pak je zřejmé, že Igor Zhoř celou problematiku edukačního obratu plnohodnotně předznamenal již před šedesáti lety.[3]

Samostatnou součástí knihy jsou dva bloky barevných reprodukcí a fotografií doprovázené faktografickými a interpretačními komentáři. V jednom je předložen výběr reprodukcí od umělců, s nimiž Zhoř spolupracoval nebo jejichž první umělecké kroky doprovázel jako recenzent, kurátor nebo jako autor vernisážového projevu. Jedná se o mezigenerační výběr od Dalibora Chatrného, s nímž Zhoř spoluzakládal skupinu Profil 58, přes J. H. Kocmana, kterého Zhoř získal na Fakultu výtvarného umění VUT v Brně, až po mladé umělce konce osmdesátých let, jako byli Stanislav Diviš, Jiří Sobotka, Tomáš Ruller či Laco Terén, včetně Vladimíra Havlíka nebo Petra Kamenického, kteří jsou nyní na „Zhořově“ brněnské katedře výtvarné výchovy v současném pedagogickém týmu. Druhý blok přibližuje vybrané okamžiky z vernisáží, konferencí, diskusí i dalších aktivit, kde najdeme i Jaromíra Uždila, Jaroslava Brožka, Milana Knížáka, Wieslawa Karolaka, Leonida Ochrymčuka a další osobnosti výtvarného umění i výtvarné pedagogiky. Na jedné fotografii s Igorem Zhořem je i jeho dnešní pokračovatel, současný vedoucí brněnské katedry výtvarné výchovy Petr Kamenický, kterému se třicet let po teoretikově odchodu z katedry podařilo naplnit sen svého předchůdce – totiž vybudovat nové moderní ateliéry.

Obr. 3 Instalování pamětní desky věnované Igoru Zhořovi a jeho otci, spisovateli a nakladateli Antonínu Zhořovi, na rodný dům. Zleva vnuk Martin Zhoř, Radek Horáček a sochař Jiří Sobotka (foto Michaela Dvořáková)

Obr. 4 Edukační obrat. Kurátor Igor Zhoř na žebříku při instalaci výstavy Výmluvnost kresby v r. 1961 v Domě umění města Brna. Vlevo Petr Spielmann (foto Dagmar Hochová, archív Domu umění města Brna)

Obr. 5 Igor Zhoř jako aktivní a inspirující lektor kurzu Škola výtvarného myšlení pro neprofesionální výtvarníky, 1988 (foto Bohuslav Pacholík)

Vedle životopisného oddílu a kapitol zaměřených na Zhořovu práci na brněnské katedře výtvarné výchovy je důležitou částí knihy kapitola doktorandky Markéty Peringerové přibližující teoretikův proslulý projekt Škola výtvarného myšlení z osmdesátých let. Samostatná kapitola je věnována jinému mimořádnému výkonu, jímž se Igor Zhoř zapsal do dějin uměleckého provozu posledních desetiletí. Společně s Vladimírem Preclíkem a tehdejším děkanem brněnské fakulty architektury Ivanem Rullerem se v roce 1992 zásadním způsobem podílel na založení Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Když se na jaře roku 1997 fakulta ocitla v dílčí krizi a vnitřních rozporech, pedagogický tým se shodl právě na osobnosti Igora Zhoře jako na autoritě, kterou umělci respektují napříč generačními i názorovými rozdíly. Po volbě akademického senátu byl v květnu profesor Zhoř jmenován děkanem fakulty, jejímuž vzniku na samém počátku tak výrazně pomáhal. Bohužel v témže roce v listopadu se jeho životní cesta náhle uzavírá.[4]

Podstatnou informační součástí knihy je i faktografický přehled Zhořových aktivit, výstav a vydaných publikací. Dne 9. března 2025, v den jeho nedožitých stých narozenin, byla na jeho rodném domě v Brně na Krondlově ulici slavnostně odhalena pamětní deska věnovaná jemu i jeho otci, spisovateli a nakladateli Antonínu Zhořovi. Na slavnosti promluvila děkanka Pedagogické fakulty MU Simona Koryčánková, autor knihy a umělci Stanislav Diviš a Laco Terén.

Po olomouckém týmovém zpracování díla a přínosu významné osobnosti Josefa Vydry a ústecké publikaci věnované osobnosti Jaroslava Brožka[5] je vytvoření knihy analyzující dílo a přínos Igora Zhoře teprve třetí publikací, která představuje zásadní osobnosti české výtvarné pedagogiky. Ze Zhořovy generační vlny, ale i z generace jeho předchůdců, a pak i z okruhu mladších pokračovatelů máme hodnotných osobnostních výkonů více. Vzniknou další komplexní monografie?[6]

Obr. 6 Igor Zhoř – děkan Fakulty výtvarných umění při promoci v červenci 1997, archív VUT v Brně

Obr. 7 Na plzeňské konferenci InSEA v roce 1994 zorganizoval Igor Zhoř zcela ojedinělé setkání zástupců výtvarné pedagogiky s představiteli vysokých uměleckých škol. Zleva rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové Josef Hlaváček, rektor Akademie výtvarných umění Milan Knížák, vedoucí ateliéru malby na AVU Zdeněk Beran, v pozadí Igor Zhoř. Milan Knížák v diskusi symbolicky definoval výtvarné dílo jako zprávu odeslanou neznámému adresátovi: „Přitom čas doručení je vždycky nejistý.“ (foto Radek Horáček)

Obr. 8 Igor Zhoř zahajuje mezinárodní sympozium Papír v Předklášteří v červnu 1997. V pozadí zleva Eva Vlasáková, Jiří Kornatovský, Svatopluk Klimeš, Joska Skalník a organizátorka sympozia Blanka Růžičková (foto Radek Horáček)

Obr. 9 Poznámka Igora Zhoře ze zadní strany desek sešitu, který měl nadpis „Zasedání katedry, 1993“ (foto Radek Horáček, archív Igora Zhoře)

Autoři:

Prof. PaedDr. Radek Horáček, Ph.D.

Mgr. Markéta Peringerová

Katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity

E-mail: horacek@ped.muni.cz, marketaperingerova@seznam.cz

[1] Výmluvnost kresby. Škola vidění, Dům umění města Brna, 5. 2. – 12. 3. 1961.

[2] Na tuto problematiku se komplexněji zaměřuje stať v bratislavském sborníku z roku 2024: HORÁČEK, Radek. Igor Zhoř a brněnská škola galerijního vzdělávání. Online. In Miroslava REPISKÁ, CREA-AE 2024 Kreatívne reflexívne emocionálne alternatívne – umeleecké vzdelávanie. Zborník z elektronickej vedeckej konferencie. Bratislava: Pedagogická fakulta Univerzity Komenského, Bratislava, 2024.

[3] Zpracování problematiky edukačního obratu se nyní věnuje doktorandka Andrea Kaňkovská v brněnském doktorském programu, který byl díky Zhořově aktivitě i mimořádné odborné autoritě akreditován již v roce 1992

[4] Prof. PaedDr. Igor Zhoř, CSc., 9. 3. 1925 – 22. 11. 1997.

[5] KAVČÁKOVÁ, Alena a Hana MYSLIVEČKOVÁ (eds.). Josef Vydra 1884–1959. UP Olomouc, 2011

GÉRINGOVÁ, Jitka; Radek HORÁČEK; Jitka KRATOCHVÍLOVÁ; Miloš MICHÁLEK a Hana PEJČOCHOVÁ. Jaroslav Brožek – mezi umělcem, pedagogem a vědcem (kritická edice tvorby). 1. vyd. Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta UJEP, 2012.

[6] Knihu Výtvarné Brno Igora Zhoře 1957–1997 je možné vedle běžných knihkupectví zakoupit v Obchodním centru Pedagogické fakulty MU, kde je díky sponzorské podpoře cena jednoho exempláře pouze 145 Kč. https://is.muni.cz/obchod/fakulta/ped/#knihy

The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.

Jak citovat tento článek:

HORÁČEK, Radek a PERINGEROVÁ, Markéta. 2025. Edukační obrat Igora Zhoře v roce 1961 | Zpráva o odborné knize Výtvarné Brno Igora Zhoře 1957–1997. Kultura, umění a výchova, 13(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz