Předkládaný text představuje vzdělávací program, určený pro populaci v seniorském věku, jako jednu z možností, jak efektivně naplnit aktivní stárnutí. Národní památkový ústav (dále jen NPÚ), odbor edukace a dalšího vzdělávání Generálního ředitelství zpracoval koncepci nového dvouletého vzdělávacího programu určeného pro seniorské posluchače, „Památkovou akademii třetího věku“, kterou uvedl na podzim roku 2019 do života, a kterou lze zařadit jako jeden z výstupů dlouhodobé koncepce rozvoje Národního památkového ústavu 2019–2023 (DKRVO – Metody zpřístupnění památkového fondu pro celoživotní vzdělávání)[1]. Do souvislostí jsou dány pojmy, jako je celoživotní učení, vzdělávání seniorů, institucionální zajištění vzdělávacích aktivit pro seniory. Studie se zabývá projektováním, realizací a následně pak evaluací vzdělávací aktivity. Studijní plán je koncipován tak, aby posluchače směřoval k naplnění stanovaných cílů, kterými je aktivně proškolit seniory pro možnost jejich uplatnění v úloze dobrovolníků, či potencionálních průvodců na objektech ve správě NPÚ. Evaluace vzdělávacího programu je zaměřena na osobní přínos studia seniorům, a zda lze na studium nahlížet jako na formu mezigeneračního učení. Výzkumné závěry o dobrovolnické a průvodcovské činnosti účastníků prvního běhu Památkové akademie budou komparativní metodou srovnány s daty, která byla poskytnuta vybranými kastelány NPÚ, vypovídající o současné dobrovolnické a průvodcovské činnosti na objektech a s daty poskytnutými hlavní koordinátorkou dobrovolnických činností v NPÚ.
Klíčová slova:
Akademie třetího věku, aktivní stárnutí, celoživotní učení, dobrovolnické činnosti, průvodcovská činnost, dotazníkové šetření, mezigenerační učení, památková akademie, vzdělávání seniorů.
1. Jak naplnit ideu aktivního stárnutí?
Termín „aktivní stárnutí“ byl Světovou zdravotnickou organizací (WHO) přijat koncem devadesátých let dvacátého století. Aktivní stárnutí neodkazuje pouze k fyzické aktivitě, nýbrž k možnosti spolupodílet se na dění ve společnosti ve všech fázích života.[2] V České republice je jedním ze základních dokumentů reagující na celospolečenskou situaci stárnoucí populace Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012, který byl vládou ČR přijat dne 9. 1. 2008. Na tento program navázalo vládní prohlášení Národní strategie podporující pozitivní stárnutí pro období 2013–2017 (Kvalita života stáří) a aktuálně na něj navazuje Strategie přípravy na stárnutí společnosti 2018–2022. Jednou ze strategických priorit Národního programu je právě aktivní stárnutí (dosáhnout 55% zaměstnanosti osob ve věku 55–64 let a komplexní systém dalšího vzdělávání). (www.mpsv.cz) Je důležité, aby člověk vyššího věku nacházel stálou smysluplnost svého života, aby si dokázal vytvářet prostor pro seberealizaci, aby udržoval sociální kontakty v rámci rodiny, kde se cítí relativně jistý a byla co nejdéle zachována jeho autonomie. Neméně důležité je, aby senioři udržovali sociální kontakty ve společnosti svých vrstevníků, se kterými mohou vnímat generační realitu při různých potížích. Významnou součástí Národního programu jsou vzdělávací aktivity a právě proto vznikají vzdělávací programy, kde se jednotlivé generace střetávají za účelem mezigeneračního porozumění a získávání nových poznatků o životních situacích těch druhých.
„Teorie aktivity vychází z předpokladu, že šťastný člověk je pouze ten, který je aktivním člověkem, může něco vykonávat pro druhé lidi, je užitečný a potřebný.“ (Vacínová, Trpišovská, Farková, 2008, s. 126)
2. Celoživotní učení
V roce 2020 měli podle Českého statistického úřadu senioři tvořit 28 % populace a do poloviny století by se počet lidí starších 65 let mohl v Česku až zdvojnásobit. Abychom rostoucí počet starších občanů zapojili do aktivního života, v co nejvyšší míře, je nezbytné se zaměřit na jejich zdravé stárnutí a na „celoživotní učení“. K myšlence celoživotního učení přispěl již Jan Amos Komenský, jenž vyslovil přání, aby byl člověk vzdělán celistvě a ve všech věcech, které „dovršují podstatu lidskosti“, aby mu byl školou celý jeho život a veškerý svět. (Kalous, Veselý, 2006, s. 26)
Pojem celoživotní vzdělávání, resp. celoživotní učení (lifelong learning) se objevuje ve 20. letech 20. století, do praxe se pak dostává v 60. letech. Je vnímáno jako propojený celek, který se průběžně realizuje s cílem dosáhnout zdokonalení dovedností, znalostí a odborných předpokladů. Celoživotní učení se však dotýká pouze otázky časového rozmezí.
Z tohoto důvodu byl zaveden pojem „vše-životní učení“ (life-wide learning), týkající se vzdělávání v celé rozmanitosti aktivního života člověk.
3. Vzdělávání seniorů
Veškeré edukační a vzdělávací aktivity zvyšují kvalitu vývojové etapy života v seniorském období, přispívají k pocitu životního uspokojení a důstojnosti, posilují integraci seniorů do společnosti a podporují jejich fyzické i duševní zdraví. Vzdělávání seniorů je nezbytné pro zorientování se v rychle se měnícím světě. Nabídka vzdělávacích aktivit pro seniory se proto musí odvíjet od aktuálních požadavků, které měnící se společnost klade na všechny občany. (Špatenková, Smékalová, 2015, s. 37) Učení a vzdělávání může usnadnit vývojové úkoly této životní etapy, které přinášejí nejrůznější změny, ale i ztráty.
Vzdělávání seniorů lze rozdělit do tří základních fází:
a. Anticipační – kdy se jedinci připravují na přicházející změnu v jejich životním stylu, na odchod do důchodu. (Toto období je nejdůležitější sociální změnou, jedinci mnohdy přináší pocity osamění a ztrátu sociálních kontaktů);
b. Rehabilitační – kdy dochází k znovuobnovování a udržování fyzických a duševních sil. V této fázi je dobré programy zaměřit na aktivní trávení volného času, na psychohygienu, výuku schopnosti relaxovat, umět plánovat svůj volný čas směrem k aktivitě adekvátního věku, volním, mentálním a tělesným schopnostem;
c. Posilovací – v této fázi je zapotřebí rozvíjet zájmy, potřeby a schopnosti jedinců v postproduktivním věku, podporovat jejich aktivity, kultivovat zájmy a jejich potřeby.
Vzděláváním seniorů se zabývá gerontagogika, lze použít i pojem geragogika. Základ pojmu tvoří dvě řecká slova – gerón = stařec a agón = vést někoho. Poprvé se tento pojem objevuje v roce 1962 v práci německého filozofa a vysokoškolského učitele Otto Friedricha Bollnowa. Navrhl realizovat výchovnou pomoc ve stáří, ke zvládání veškerých životních situací v této fázi ontogeneze. (Veteška, 2017).
Je to hraniční disciplína mezi gerontologií a andragogikou a lze ji vymezit jako nauku o výchově ke stáří a ve stáří. Jejím cílem je hledání a nalézání umění žít a stárnout. Pomáhá seniorům adaptovat se na involuční změny organismu, na snížení schopností a psychických výkonů, nebo na změnu životní role. (Špatenková, Smékalová, 2015, s. 32)
Společnost by si měla uvědomit, že senioři představují stále větší cílovou kategorii účastníků vzdělávání. Měla by to být pro nás výzva, pro založení stálých edukačních aktivit.
4. Institucionální zajištění vzdělávacích aktivit pro seniory
Vzdělávání seniorů se v České republice datuje od 70. let 20. století, dokladem je toho vzdělávání seniorů při Československém červeném kříži a Klubu aktivního stáří (KLAS), činnost tohoto klubu je doložena od roku 1978. Československý červený kříž zřizoval Akademie třetího věku a významnou měrou přispěl i k zakládání Univerzit třetího věku. (Adamec, Kryštof, Štolc, 2011)
Univerzity třetího věku dále jen (U3V) jsou nejznámější vzdělávací institucí pro seniory. Zakladatelem se stal Pierre Vellase v roce 1973 ve Francii, na Univerzitě společenských věd v Toulse. Myšlenka U3V se začala šířit do dalších evropských zemí. Nejprve se toto hnutí ujalo v Polsku. Průkopníkem U3V v České republice byla Univerzita Palackého v Olomouci, která byla otevřena v roce 1986. O rok později ji následovala Karlova univerzita v Praze. (Petřková, In: Bočková a kol. 1994, s. 24–31)
U3V seniorům poskytují formu vzdělávání na vysokoškolské úrovni. Sdružují se do Asociace univerzit třetího věku (AU3V), která byla založena v r. 1993, jako zájmová organizace, která podporuje zakládání U3V na vysokých školách v České republice. V témže roce se stala AU3V ČR členem AIUTA (Mezinárodní asociace univerzit třetího věku) a v r. 1994 členem sdružení EFOS (Evropská federace studentů seniorů).[3] Díky AU3V se podařilo sjednotit formy a pravidla existence U3V na veřejných školách České republiky. Jedním ze základních pravidel je, aby instituce, které U3V provozují, byly prokazatelně odborně spojené s některou akreditovanou vysokou školou, aby výuková jednotka programu byla o délce minimálně jednoho semestru, obsahující nejméně 12 hodin výuky. Financování bývá vícezdrojové s předpokládanou spoluúčastí seniorů. (Špatenková, Smékalová, 2015, s. 90–91)
Požadavkem pro přijetí ke studiu bývá z pravidla dokončené středoškolské vzdělání. Studium je složené z přednášek a seminářů, na kterých je vyžadována 60% účast. U většiny univerzit si posluchači vybírají z mnoha krátkodobých tematických kurzů. Posluchači, kteří splní požadované podmínky, kterými jsou např. vypracování a odevzdání závěrečné písemné práce v rozsahu zadaného počtu stran, příp. úspěšné složení testu, získají při slavnostní promoci, Osvědčení o absolvování Univerzity třetího věku.
Co nabízí Akademie třetího věku, dále jen (A3V)?
A3V se výrazně podobá U3V, a to v organizačních a vzdělávacích činnostech. První kurz A3V se konal v Přerově, v r. 1983. Tato forma studia nabízí z pravidla tematicky ucelený program, ve kterém se seniorský účastník vzdělávacího programu něčemu novému naučí a přitom rozvíjí své zájmy. Bývají organizovány pod záštitou různých organizací, např., knihoven, středních škol či kulturních domů. Výuka probíhá zpravidla ve dvousemestrálních cyklech, buď monotematických přednášek a besed, nebo jsou zaměřena na různá témata. Posluchačem této formy studia se může stát kdokoliv, aniž by se vyžadovala určitá úroveň dosaženého vzdělání. (Špatenková, Smékalová, 2015, s. 94)
Další, neméně důležitou formou vzdělávání seniorů jsou Univerzity volného času, Virtuální univerzity třetího věku, kde je výuka založena na využití komunikačních a informačních technologií, či Kluby seniorů a jiné organizace, které nabízejí vzdělávací činnosti v podobě přednášek a besed, turistických výletů, poznávacích zájezdů a nejrůznější pohybových a relaxačních aktivit
5. Vzdělávání seniorů v Národním památkovém ústavu
Odbor edukace a dalšího vzdělávání Generálního ředitelství NPÚ na všechna výše zmiňovaná fakta reflektoval a vytvořil koncepci nového dvouletého vzdělávacího programu určeného pro seniorské posluchače „Památkovou akademii třetího věku“, kterou uvedl na podzim r. 2019 do života, a kterou lze zařadit jako jeden z výstupů dlouhodobé koncepce rozvoje NPÚ 2019–2023 (DKRVO 99H3010200, výzkumná oblast: V: Metody zpřístupnění památkového fondu pro celoživotní vzdělávání).
Při přípravě koncepce nového vzdělávacího programu v rámci celoživotního vzdělávání v oboru památkové péče, bylo zapotřebí provést průzkum mezi ostatními příspěvkovými organizacemi Ministerstva kultury ČR. Získat přehledná data, vypovídající o realizovaných vzdělávacích programech a aktivitách, která jsou široké veřejnosti organizacemi nabízeny. Průzkum byl proveden v červnu roku 2019 a to nejen mezi příspěvkovými organizacemi MK ČR, ale i na vysokých školách, které pořádají v rámci celoživotního učení U3V. Pozornost byla zaměřena na fakulty, které se zabývají výukou kulturního dědictví, historií, architekturou, či dějinami umění.
Výsledek provedeného průzkumu ukázal, že ucelený přehled přednášek v oboru památkové péče seniorské populaci není žádnou institucí nabízen.
6. Památková akademie třetího věku
Památková akademie třetího věku si klade za cíl vzdělávat seniory v oblasti památkové péče a rozšiřovat jejich dosud již nabyté odborné vědomosti a znalosti. Teorie, ale i příklady z praxe rozšiřují posluchačům poznatky o památkách a péči o naše kulturní dědictví. Vnímání památek tak může automaticky přecházet do jejich každodenního života. Mohou objevovat a pozorovat hodnoty vytvořené našimi předky s větším porozuměním.
Studijní plán je koncipován tak, aby nabídl praktické informace a rady, podněcoval účastníky k jejich dalšímu vzdělávání a případně je vybízel k zapojení se do dobrovolnických aktivit na poli ochrany památek.
Posluchači po dobu dvou let získávají ucelené informace o historickém vývoji vztahu člověka k památkám, jsou jim osvětleny základní pojmy a terminologie. Důraz je kladen na otázky hodnot a hodnocení památek, jejich autenticitu, originalitu a původnost. Studium je zaměřené na rozdělení památek podle kategorií a typů (památky movité a nemovité). Každému tématu je věnován ucelený soubor přednášek v rozsahu jednoho semestru.
Okruh přednášek s tematikou movitých památek přináší pohled do depozitních fondů ve správě NPÚ, do znalectví historického nábytku, deskové malby, drobné plastiky, uměleckého řemesla a pohled do preventivní péče o historický mobiliář. Okruh přednášek s tematikou nemovitých památek studenty seznamuje s poznáváním a dokumentací památkového fondu, se sakrální architekturou a péčí o památky lidové architektury na našem území. Následující semestry se věnují archeologické památkové péči. Obsah výuky přináší informace o oboru archeologii, metodách jejího výzkumu a typech zkoumaných situací a nálezů. Dalším okruhem přednášek je prezentace zpřístupněných památek, zaměřená na interiérové instalace a expozice na objektech NPÚ, tvorbu průvodcovských textů a na současné trendy interiérových instalací. Poslední blok je věnován péči o historické zahrady a parky, kdy se posluchačům představuje kvalita i množství památek zahradního umění ve správě NPÚ.
Památková akademie zároveň vytváří vlídné prostředí, které umožní seniorským účastníkům setkávat se se skupinou podobně naladěných lidí a tím napomáhá posilovat jejich sociální kontakty.
Lektory vzdělávacího programu jsou z 90 % zaměstnanci Národního památkového ústavu, odborníci na daná témata výuky. Připravují celý vzdělávací proces tak, aby posluchače nezatěžoval nadměrným memorováním. Pomocí příkladů z praxe uvádějí lektoři učivo do souvislostí a posluchačům se vše lépe zapamatovává a ukládá do paměti. Senioři se učí pro přítomný okamžik, na rozdíl od dětí a mladistvých, kteří se učí s ohledem na perspektivu a dospělí lidé směřují studium na praktický výkon. Při jakékoliv vzdělávací aktivitě, určené pro seniory si příslušný edukátor musí vždy uvědomovat, že je to činnost, či volnočasová aktivita, kterou jedinci konají dobrovolně.
Garant vzdělávacího programu (autorka studie) se orientuje ve vědních disciplínách andragogika a gerontagogika. Spolu se studijními konzultanty přistupují ke studentům s empatií, porozuměním a nadhledem daným osobními prožitými zkušenostmi, při studiu nabízejí a poskytují psychosociální oporu.
K samotnému zahájení studia došlo v říjnu r. 2019 pro dvě studijní skupiny po 41 frekventantech, v prostorách přednáškového sálu Generálního ředitelství, na adrese Liliová 5, Praha 1 – Staré Město. Uvítacího proslovu se ujal emeritní profesor památkové péče a president poradního komitétu ICOMOS[4], Doc. PhDr. Josef Štulc, který studenty seznámil s historickým vývojem vztahu člověka k památkám, památkové péči a ochrany kulturního dědictví v kontextu světových dějin s důrazem na české země.
Přednáškový sál a prostory, které slouží, jako zázemí pro studenty (mázhauz) přispívají svým interiérem k příjemné atmosféře a estetickému dojmu při samotné výuce oboru památkové péče.
Časový harmonogram byl zvolen ve frekvenci přednášek 1x měsíčně, od 9:30 do 13:00h. Přednášky jsou ve dvou blocích 9:30 – 11:00 h, navazuje 20 min. přestávka. Od 11:20 - 12:50h pokračuje druhý blok přednášek. Posluchači v průběhu studia absolvují 3 celodenní exkurze na vybrané objekty ve správě NPÚ (např. Hospitál Kuks, SH Karlštejn, SZ Ratibořice) a několik kratší exkurzí, např. do Zahrad Pod Pražským hradem, do archeologické laboratoře, která se nachází v prostorách územního odborného pracoviště v Praze, do pražské Invalidovny, anebo do památkových zón pražské vesnické architektury. Součástí výuky je v letních měsících jednodenní workshop – Písařská dílna, která probíhá v prostorách Sázavského kláštera. Zde se posluchači seznamují s písmem Hlaholice, následně mají možnost si psaní písma či kresbu brkem a inkoustem vyzkoušet na svitkový papír a barevný ruční papír. Nedílnou součástí tohoto workshopu je gravírování skla diamantovým hrotem na skleničky dle předlohy a poté si senioři ještě vyzkoušejí nelehkou práci restaurátora nástěnných maleb.
Obr. 1 Písařská dílna – ukázka psaní písma hlaholice; foto archiv autorky
Obr. 2 Pohled do edukačních prostor Sázavského kláštera; foto archiv autorky
Je zapotřebí zmínit fakt, že v průběhu studia došlo v návaznosti na opatření vydaná vládou ČR, spojená s pandemií COVID-19, ke změně harmonogramu výuky. V období březen – červen 2020 bylo studium zcela pozastaveno. Následně pak pokračovala výuka formou exkurzí a to až do období, než bylo možné se vrátit zpět do prostor posluchárny. Exkurze byly realizovány do již zmiňovaných lokalit. Nejenže se tato forma setkala s příznivým ohlasem u posluchačů, ale především tak bylo možné zajistit všechna bezpečnostní epidemiologická opatření. Výklad byl seniorům přenášen do sluchátek pomocí tlumočnického zařízení, a tak bylo možné dodržovat nařízené rozestupy (↔ 2 m).
Aby byla motivace vzdělávání seniorů úspěšná, lektorský tým vzdělávacího programu myslel i na to, aby byly splněny konkrétní podmínky, které lze rozdělit na vnitřní a vnější a na prostředky, které ovlivňují didaktický proces vzdělávání.
Mezi vnitřní podmínky, se řadí fyzický a psychický stav účastníků, jejich potřeby biologické: únava, kolísání pozornosti, emocionální bariéry aj. Mezi podmínky vnější pak řadíme: hygienické prostředí, relaxační prostředí, emociální atmosféru a estetický dojem prostředí. (Špatenková, Smékalová, 2015, s. 75)
Lektoři neopomněli zohlednit ani čas na učení, kterého senioři pro osvojení si učiva potřebují více, aby se nedostali do časového stresu, což by bylo kontraproduktivní při vzdělávacím procesu. Na zřetel byl dán i určitý řád, který ač se to na první pohled nemusí zdát, je do značné míry důležitý, pro navození pocitu jejich bezpečí.
Senior je rád, když přesně ví, co bude a jak to bude, a tím se zmírňuje jeho pocit napětí a případná úzkost a stres.
Obr. 3 Výuka v přednáškové místnosti; foto archiv autorky
Obr. 4 Exkurze do zahrad Pod Pražským hradem; foto archiv autorky
Obr. 5 Exkurze do Zahrad Pod Pražským hradem; foto archiv autorky
Obr. 6 Exkurze do Hospitálu Kuks; foto archiv autorky
Obr. 7 Prohlídka interiérů Hospitálu Kuks; foto archiv autorky
7. Obsah vzdělávacího programu – Učební plán
Obr. 8 Učební plán Památkové akademie třetího věku; archiv autorky
8. Evaluace vzdělávacího programu – vymezení výzkumného úkolu, cílová skupina, sběr dat, výzkumná metoda, výzkumné otázky a hypotézy
Cílem šetření bylo získání přehledných informací, týkající se spokojenosti posluchačů Památkové akademie třetího věku s prostředím vzdělávací aktivity, s organizací výuky, s kvalitou přednášejících a způsobem prezentace přednášek. Šetření bylo dále zaměřené na osobní přínos studia, zda dokáží posluchači nově nabyté vědomosti uplatnit ve svých osobních životech? Zda lze na tuto vzdělávací aktivitu nahlížet jako na formu mezigeneračního učení? A v neposlední řadě bylo provedeno šetření, které směřuje k naplnění stanovaných cílů vzdělávací aktivity, kterými bylo aktivně proškolit seniory pro možnost jejich uplatnění v úloze dobrovolníků, či potencionálních průvodců na objektech ve správě Národního památkového ústavu. Výzkumné závěry o dobrovolnické a průvodcovské činnosti účastníků 1. běhu Památkové akademie byly komparativní metodou srovnány s daty, která byla poskytnuta vybranými kastelány NPÚ, vypovídající o současné dobrovolnické a průvodcovské činnosti na objektech a s daty poskytnutými hlavní koordinátorkou dobrovolnických činností.
Cílovou skupinu výzkumu tvořilo 76 posluchačů Památkové akademie a 20 správců objektů NPÚ.
Pro sběr dat a způsob vyhodnocení byl zvolen kvantitativní výzkum. Byla použita technika dotazníkového šetření. Dotazníky byly distribuovány elektronicky posluchačům Památkové akademie v říjnu a listopadu roku 2020, správcům objektů v období 10/2020 – 1/2021.
Dotazník pro seniory využíval uzavřeného a polootevřeného typu otázek. Samotnému vyplnění dotazníku předcházelo úvodní slovo se základními informacemi o výzkumu. Byl uzpůsoben tak, aby vedl respondenty od konkrétních a specifických otázek (odborná erudice, způsob vedení přednášek, dobrovolnická činnost, mezigenerační učení) ke všeobecným a formálním (nejvyšší dosažené vzdělání, věk, demografické údaje).
Dále byla elektronickou formou oslovena v říjnu 2020 hlavní koordinátorka dobrovolnických činností v NPÚ, paní Mgr. Kateřina Samojská, Ph.D. s dotazem: „Jaký počet seniorů se přihlásil a následně pak aktivně zapojil v letech 2019–2020 do dobrovolnických činností v NPÚ prostřednictvím webových stránek https://www.npu.cz/cs/dobrovolnici?“
Výzkum probíhal v období 10/2020–1/2021, včetně přípravy, vlastního šetření a zpracování výsledků. Vyhodnocení dotazníku spokojenosti absolventů dvouletého studia Památkové akademie poslouží pro možnost zkvalitnění studia dalších připravovaných ročníků.
9. Vyhodnocení dotazníkového šetření seniorských posluchačů
V rámci vyhodnocení si dovolím vynechat otázky, které směřovaly k sociálním a demografickým údajům a otázky, které byly zaměřeny na spokojenost s kvalitou přednášejících lektorů a na spokojenost s jednotlivými částmi organizace a realizace studia. Tato získaná data byla důležitá pro autorku studie, která je zároveň garantem vzdělávacího programu, která s nimi dále pracovala při přípravě 2. běhu Památkové akademie. Pro naši studii budou zveřejněny výsledky šetření, které vypovídají o tom, co seniorům osobně studium přináší; zda senioři na Památkovou akademii třetího věku nahlížejí jako na formu mezigenerační učení. A v neposlední řadě nás bude zajímat, zda byly naplněny cíle vzdělávacího programu.
Ze 76 oslovených respondentů Památkové akademie nám zpětnou reakci poskytlo 40 respondentů. Z 20 oslovených správců objektů nám zpětnou reakci poskytlo 15 kastelánů.
Pro přehlednost prezentace a ucelenost výsledných dat nebude dodrženo pořadí otázek, jak byly sestaveny v dotazníku, který obsahoval celkem 14 otázek.
9.1 Otázka č. 8: Vyznačte prosím, co Vám osobně studium přináší. Zakroužkujte křížek (X) u Vaší odpovědi. Můžete zaškrtnout více možností.
Vyhodnocení dotazníku
Obr. 9 Přínos studia studentům
40 dotazovaných respondentů uvedlo, že jim studium přináší sumu nových poznatků v oboru památkové péče. Na druhém a třetím místě se umístily odpovědi od 27 respondentů, kteří si realizují své přání, dopřát si vzdělání v oboru, které je zajímá a nemohli jej studovat v mládí či v produktivním věku a od respondentů, kteří díky studiu dokáží předávat nově nabyté vědomosti a dovednosti v oboru památkové péče další generaci, v rámci své rodiny. Na místě čtvrtém pak byla odpověď od 26 respondentů, kteří díky studiu dokáží vnímání světa památek lépe přenášet do svého každodenního života.
9.2 Otázka č. 9: Lze na Památkovou akademii třetího věku nahlížet jako na formu mezigenerační učení? Mezigenerační učení znamená, že rodina a její členové se mezi sebou učí, předávají si své vědomosti, zkušenosti, dovednosti a hodnoty za účelem obohacení toho druhého. Zakroužkujte křížek (X) u Vaší odpovědi.
Vyhodnocení dotazníku
Obr. 10 Památková akademie jako forma mezigeneračního učení; archiv autorky
95 % dotazovaných seniorů odpovědělo na otázku ANO. Souhlasí s názorem, že na Památkovou akademii lze nahlížet jako na formu mezigeneračního učení a zároveň 67 % z nich mělo možnost své nově nabyté vědomosti v oboru památkové péče předat v rámci své rodiny.
9.3 Otázka č. 4: Dobrovolnická činnost. Pokud bychom Vás kontaktovali ve věci dobrovolnické činnosti pro Národní památkový ústav, zněla by Vaše odpověď? 23 respondentů ze 40 dotazovaných odpovědělo ANO.
Následovala otázka týkající se konkrétní dobrovolnické činnosti v praxi.
9.4 Otázka č. 5: Dobrovolnická činnost v praxi. Pokud jste na výše uvedenou otázku odpověděl/a ano, kterou ze zvolených činností byste zvolil/a? Zakroužkujte křížek (X) u Vaší odpovědi. Můžete zaškrtnout více možností.
Vyhodnocení dotazníku
Obr. 11 Dobrovolnická činnost v praxi; archiv autorky
Naše výsledky získané prostřednictvím dotazníkového šetření od seniorských posluchačů byly dále komparovány s daty, které jsme získaly od koordinátorky dobrovolnických činností v NPÚ.
Otázka, která byla koordinátorce položena, zněla:
„Jaký počet seniorů se přihlásil a následně pak aktivně zapojil v letech 2019-2020 do dobrovolnických činností v NPÚ prostřednictvím webových stránek https://www.npu.cz/cs/dobrovolnici?“
Odpověď Mgr. Kateřiny Samojské, Ph.D.:
„V letech 2019–2020 neeviduji žádného z řad seniorů pro možnosti dobrovolnické činnost v Národním památkovém ústavu. Nevylučuji však možnost, že se někdo ze seniorské populace neobrátil přímo na kastelány a následně s nimi nebyla uzavřena dobrovolnická smlouva pro činnost správy konkrétního objektu.“ (Pávková, 2021)
Ze získaných informací vyplývá, že posluchači Památkové akademie byli dostatečně motivováni a seznámeni s problematikou památkové péče a tématem ochrany kulturního dědictví z čehož vyplynul jejich aktivní zájem o dobrovolnickou činnost. Ze 76 oslovených respondentů zpětnou reakci poskytlo 40 respondentů. Z těchto 40 respondentů se k dobrovolnické činnosti přihlásilo 23 seniorů. S některými z nich se v průběhu podzimu 2020 připravily smlouvy o dobrovolnické činnosti, konkrétně pomocné práce v Zahradách pod Pražským hradem. Z důvodu bezpečnostních opatření šíření nákazy COVID -19, která byla v říjnu vládou ČR opět vyhlášena se dobrovolnická činnost přeložila na podzim 2021.
Z toho lze vyvodit obecné závěry, že Památková akademie svým studijním programem a přístupem organizátorů a lektorů motivuje a podněcuje seniorské posluchače k dobrovolnickým aktivitám na poli ochrany kulturního dědictví a lze očekávat, že v následujících letech počty aktivních seniorů v dobrovolnické činnosti vzrostou.
9.5 Otázka č. 6: Průvodcovská činnost: Uvažoval/a byste po absolvování studia památkové akademie o možnosti průvodcovské činnosti na některém z objektu ve správě NPÚ?
Na tuto otázku nám kladně odpovědělo 14 respondentů.
Vyhodnocení dotazníku
Obr. 12 Průvodcovská činnost; archiv autorky
Se získanými informacemi týkajícími se zájmu o průvodcovskou činnost bude garant programu pracovat v sezóně r. 2022, kdy bude absolventy Památkové akademie, kteří projevili o tuto činnost zájem propojovat s kastelány NPÚ. Průzkum zájmu o seniorské průvodce na objektech byl proveden na objektech: SZ Mnichovo Hradiště, SZ Veltrusy, SZ Lemberk, Hospitál Kuks, SZ Ratibořice a Babiččino údolí, SZ Náchod, SH Trosky, SZ Frýdlant, SZ Hrádek u Nechanic, SZ Hrubý Rohozec, SH Bezděz, SZ Slatiňany, SZ Opočno, SH Kunětická hora a SZ Zákupy.
Na 10 poptávaných objektech byl projeven zájem o možnou spolupráci se seniory, kteří by se mohli stát sezonními průvodci a na 8 objektech by přivítali možnost spolupráce v rámci dobrovolnických činností. Jednalo by se převážně o podzimní údržbu zámeckých parků, nebo ošetřování nábytku v depozitáři pod vedením správce depozitáře.
Obr. 13 Exkurze do SZ Ratibořice a Babiččina údolí; archiv autorky
Závěr
Jedním z trendů vzdělávací politiky Evropské unie, které sdílí i Česká republika, je celoživotní vzdělávání, potažmo ekonomická hodnota vzdělávání, která vyplývá z poměru nákladů a výnosů, které jsou do vzdělávání vynaloženy. Vzdělávání nám zvyšuje sociální a kulturní kapitál, z čehož vyplývá, že současná společnost by měla do vzdělávání investovat a tím by se osobní a společenská úroveň každého z nás přirozeně zvyšovala.
Předložená studie, která představila vzdělávací program určený seniorské populaci výše zmiňovaná fakta, potvrzuje. Památková Akademie třetího věku po celou dobu své realizace nabízí posluchačům prostředí, které jim umožňuje setkávat se s podobně naladěnými lidmi, a tím posilovat jejich sociální kontakty. I přesto, že se po dobu realizace 1. běhu dvouletého studia vzdělavatelé potýkali s problémy vzniklými pandemií COVID – 19, tak se ukázalo, jak pozitivní a přínosné je vzdělávání seniorů v oboru památkové péče, a to z pohledu výchovně-vzdělávacího. Senioři si v rámci celoživotního vzdělávání mají možnost osvojovat hodnoty a význam kulturního dědictví a tyto nabyté vědomosti a dovednosti potom v roli prarodičů (tato sociální role je nezastupitelná) mohou přenášet na další generace v rámci svých rodin, což se potvrdilo prostřednictvím dotazníkového šetření.
„Rodina je primární sociální skupinou, do které se člověk rodí, ve které si osvojuje společenské hodnoty, normy a své postoje k sobě, ke svému okolí a k životu samotnému. Na výuku Památkové akademie lze nahlížet jako na mezigenerační učení. Senioři budou umět svým vnoučatům lépe osvětlit, jak důležitá je ochrana a péče o památky, a že je jejich morální povinností uchovat je i pro budoucí generace.“ (Pávková, 2020, s. 122)
Seznam literatury a použitých internetových zdrojů
ADAMEC, P., KRYŠTOF, D., ŠTOLC, M. 2011. Historie seniorského vzdělávání, Asociace univerzit třetího věku České republiky, Masarykova univerzita. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-5640-4.
KALOUS, J.; VESELÝ, A. 2006. Vybrané problémy vzdělávací politiky. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-1260-7.
MUŽÍK, J. 2012. Profesní vzdělávání dospělých. Praha: Wolters Kluwer ČR. ISBN 978-80-7357-738-4.
PÁVKOVÁ, K. 2021. Tvorba vzdělávacího programu v kontextu celoživotního učení/vzdělávání. Praha. Diplomová práce. Univerzita Jana Amose Komenského Praha. Vedoucí bakalářské práce: Milan Beneš
PÁVKOVÁ, K. 2020. Vzdělávání seniorů v oboru památkové péče. Praha: Národní památkový ústav. Zprávy památkové péče, 1(80), s. 121–122, ISSN 1210-5538
PETŘKOVÁ, A. 1994. Vzdělávání seniorů jako aktuální problém vzdělávání dospělých. In: Věra Bočková a kol. Aktuální problémy výchovy a vzdělávání dospělých. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 80-7067-358-3.
ŠPATENKOVÁ N., SMÉKALOVÁ L. 2015. Edukace seniorů. Praha: Grada. ISBN: 978-80-247-5446-8.
VACÍNOVÁ, M., TRPIŠOVSKÁ, D., FARKOVÁ, M. 2008. Psychologie. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského. ISBN 978-80-86723-47-1.
VETEŠKA, J. 2017. Gerontagogika: Psychologicko-andragogická specifika edukace a aktivizace seniorů. 2. vydání. Praha. Česká andragogická společnost. ISBN 978-80-905460-7-3
ASOCIACE UNIVERZIT TŘETÍHO VĚKU. 2021. [cit. 8. 1. 2021]. Dostupné z: http://www.au3v.org/
Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (Kvalita života ve stáří) © Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 8. 1. 2021]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/narodni-program-pripravy-na-starnuti-na-obdobi-let-2008-az-2012-kvalita-zivota-ve-stari-
WHO, Active Aging: a Policy Framework. https://www.who.int/ageing/publications/active/en/2002, s. 12
Education of seniors – Seniors as the participants of the educationalprogram in the field of Monument care
Abstract:
This text represents an educational program designed for the eldery population as one of the ways to effectively fulfill active aging. The National Monument Institute (NMI), Department of Education and Further Education of the Directorate-General, developed the concept of a new two-year educational program for senior students, „Monument Academy Of The Third Age“. The concept was implemented in the fall of 2019, and can be included as one of the outputs of the long-term development concept of the National Monument Institute 2019-2023 (DRKVO – Methods of making the monument fund available for lifelong learning).[5] Concepts such as lifelong learning, education for seniors, institutional provision of educational activities for seniors are put into context. The study deals with the design, implementation and subsequent evaluation of educational activities. The study plan is designed so that students aim to meet the set goals, which are to actively train seniors for the possibility of their use as volunteers or potential guides in the monument facilities managed by the NMI. The evaluation of the educational program is focused on the personal benefits of study for seniors, and whether study can be seen as a form of intergenerational learning. The research conclusions on volunteer and guide activities of the participants of the first run of the Monumets academy will be compared with data provided by selected NMI wardens, reporting on current volunteer and guide activities in the monument facilities, and with data provided by the NMI main coordinator of volunteer activities.
Keywords:
Academy of the Third Age, active aging, lifelong learning, volunteering activities, guide aktivity, survey, intergenerational learning, Monument Academy, education of sseniors,
Autorka:
Mgr. Kateřina Pávková
Národní památkový ústav, generální ředitelství, odbor edukace a dalšího vzdělávání
E-mail: pavkova.katerina@npu.cz
[1] Informace o výzkumné oblasti jsou dostupné z https://www.npu.cz/portal/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/cinnosti/veda-a-vyzkum/Koncepce-uprava-2019-FINALsm.pdf
[2] WHO, Active Aging: a Policy Framework. https://www.who.int/ageing/publications/active/en/2002, s. 12
[3] Asociace univerzit třetího věku České republiky. http://www.au3v.org/
[4] ICOMOS – v originále International Council on Monuments and Sites. ICOMOS = Mezinárodní rada pro památky a sídla je mezinárodní organizace, která se zabývá ochranou kulturního dědictví po celém světě. ICOMOS sídlí v Paříži a je hlavním poradním orgánem UNESCO ohledně Světového dědictví.
[5] Information on the research area is available on https://www.npu.cz/portal/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/cinnosti/veda-a-vyzkum/Koncepce-uprava-2019-FINALsm.pdf