Hrot tužky. Strategie a kontexty angažované ilustrace a komiksu | Recenze publikace Barbory Müllerové

MÜLLEROVÁ, Barbora, 2025. Hrot tužky. Strategie a kontexty angažované ilustrace a komiksu. Praha: ArtMap. ISBN 978-80-908560-9-7

Autorka: MgA. Barbora Müllerová, Ph.D.

Recenzentka: doc. Kateřina Dytrtová, Ph.D.

Fotografie z výstav v Praze a v Gentu kurátorovaných autorkou textu, kde vznikají podklady pro výzkum, o kterém pojednává recenzovaná publikace

Ráda bych čtenáře časopisu seznámila s podnětnou publikací, kterou vydává v roce 2025 nakladatelství ArtMap. Oceňuji ji pro spojení životního názoru, kritického postoje a angažovaného výtvarného projevu, které jsou inspirující nejen pro svět umění, ale i pro obor edukace. Autorkou je Barbora Müllerová a publikace nese název Hrot tužky. Strategie a kontexty angažované ilustrace a komiksu.

Již při četbě názvů kapitol je jasné, že autorka hledala vícero perspektiv pro pohled na klasické médium kresby: Kresba jako kritika, Kresba jako forma edukace, Kresba jako reprezentace veřejně neviditelného, Kresba jako dokument a součást vizuální paměti, Kresba jako výzva k akci, Kresba jako vizuální identita protestu, Kresba jako výraz nároku na veřejný prostor, Efektivita a úskalí angažované kresby atd. Autorce se podařilo zakotvit klasické médium a dodat teoretický náhled grafického designéra na funkčnost daného média.

V druhé kapitole využívá schopnost kresby nechat nás „uvidět“ své myšlení, uvědomění si a vyjádření se, kdy autorka volí angažovaná témata a provádí nás problematickým a komplikovaným aktuálním stavem současného světa. V jejich názvech najdeme odkazy ke stereotypům, k tabuizovaným tématům, k sociálnímu vyloučení, k válečnému napětí a konfliktům: I malá kresba nebo symbol mohou mít velký dopad. O maďarské scéně a práci v nehierarchických skupinách s Imrem Harangozó; Takhle jsem nejvíc užitečná. Rozhovor s ilustrátorkou Aleksandrou Georgievou ze země, kde je „pořád normální mlátit ženy“; Ve společnosti sociálních sítí tvoří i ilustrátoři veřejné mínění. Rozhovor o vizuální kultuře v časech války s Annou Sarvirou.

Jakousi esenci těchto podkapitol, podle mého, dobře vystihuje název: Kdyby ilustrátoři, filmaři a kuchaři začali psát o klimatu, bude to jiné, než když podle toho budou kreslit, filmovat a vařit. Na tuto vlivnou, osobní kontext zhodnocující myšlenku autorka navazuje hned v úvodu, když nás nabádá položit si otázku: K čemu můj obor dnes může být dobrý, když…? Daří se jí tím vyhmátnout bolavé problémy dneška a aktuálně se k nim vyjádřit.

Sympatická, a myslím, že i aktuální, je snaha autorky dopátrat se etiky své práce, jejího smyslu právě v aktuální době. V době, která se zdá být přeplněná zveřejněnými, osobně neřešitelnými problémy, které jedince přesahují natolik, že potvrzují pocit nedůležitosti, osamělosti, vykořeněnosti, toho, že vlastně nemá v tak komplikovaném světě nic cenu, vede k pštrosím efektům a traumatům.

Základ této publikace byl obhájen jako dizertační práce s názvem Společensky angažovaná umělecká ilustrace, komiks a artzin v oboru Vizuální komunikace na FUD UJEP v Ústí nad Labem v roce 2023. Již při obhajobě text práce představoval neobvykle kvalitní výsledek doktorského studia, a proto je víc než vhodné, že byl upraven pro vydání nakladatelstvím ArtMap, kde jsou jako klíčové pojmy mimo metafory ostrého a kritického hrotu tužky vyzdviženy strategie, kontext a osobní angažovanost.

Pro edukativní obory je, podle mého, dobře formulovaná úvaha v závěru práce: „Chceme-li vidět společenskou změnu, je zapotřebí umět si představit, jak by měla vypadat“. Domýšlení důsledků našich činů a postojů, vlivnosti „obrazů“ je podstatné pravidlo, které zajišťuje to, abychom vůbec mohli tvořit, sdílet a rozvíjet společné hodnoty „držené a tvořené“ obrazy.

Tento sociální aspekt přístupu autorky je zdůrazněn v potřebě komunitnosti. Jedná se o další podstatný pojem publikace, kde, jak všichni tušíme, není až tak těžké komunitu založit, ale podstatné je ji funkčně udržovat, a tím tvořit jistou vlnu formulací, „společenství myslí“. Je to jediná možnost, jak překonat osamělost individua v době, která je přetížená otřesnými zprávami, které jedinec z podstaty problému nemůže vyřešit, ale trápí se jimi. A to právě formuluje témata a obsahy, jimiž se autorkou zmiňovaní tvůrci zabývají, a vlastně tak odtajňuje podstatnou funkci tvorby jako takové.

Publikace nabízí i kritického ducha, tedy aspekt, který by měl tvarovat školství jako takové. Pojmenovává meze aktivismu, kdy aktéři chtějí k tématu či problému přitáhnout pozornost, ovšem méně častěji u nich nacházíme konkrétněji formulované cíle. Tam klíčí hranice a rozdíl mezi „upozornit“ a „sám v tom smyslu také něco smysluplného ‚činit‘“.

Publikaci doporučuji čtenářům tedy ze tří důvodů: grafický design nenabízí příliš často zajímavé teoretické tituly. Kresba je základní výtvarný prostředek a každá doba média používá specifickým způsobem. Je důležité tyto inovativní pohledy zachytit a koncepčně zvážit. Třetím důvodem je snaha najít vhodnou a použitelnou polohu občanské angažovanosti, která by měla pěstovat poučenost a prověřenou informovanost.

Autorka:

doc. Kateřina Dytrtová, Ph.D.

Katedra dějin a teorie umění, Fakulta umění a designu, Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

Katedra výtvarné kultury, Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

E-mail: katerina.dytrtova@ujep.cz

The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.

Jak citovat tento článek:

Dytrtová, Kateřina. 2025. Hrot tužky. Strategie a kontexty angažované ilustrace a komiksu | Recenze publikace Barbory Müllerové. Kultura, umění a výchova, 13(1). ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz