Kolektiv žáků | Za oponou války aneb Protektorátní Moravské Budějovice a jejich cesta ke svobodě (?)

Za oponou války aneb Protektorátní Moravské Budějovice a jejich cesta ke svobodě (?) 

Žáci výtvarného oboru ZUŠ Moravské Budějovice: Veronika Iranová, Sára Šplíchalová, Kateřina Chládková, Anna Novotná, Barbora Olšaníková a Matěj Vala | 14–17 let 

Pod vedením Jany Schlosserové | ZUŠ Moravské Budějovice

Tento soubor audiovizuálních děl byl součástí výstavy Za oponou války aneb Protektorátní Moravské Budějovice a jejich cesta ke svobodě (?), kterou jsme připravili v minulém roce jako spolupráci s Muzeem Vysočiny Třebíč, pobočka Moravské Budějovice, a Státním okresním archivem Třebíč, pracoviště Moravské Budějovice. Na začátku tvorby děl proběhla přednáška a diskuse s odborníky z výše zmíněných institucí, kteří seznámili žáky s dobou konce druhé světové války a s tím, jak konkrétně probíhala v našem městě. Jejich úkolem pak bylo vymyslet díla, která by byla součástí společné výstavy. Každý uchopil toto téma po svém a vybral si moment, který pro něj byl tematicky nejvíc nosný a zpracoval jej technikou dle své volby. Veronika Iranová se dozvěděla, že v blízkosti jejího bydliště stál kdysi provizorní internační tábor, kam byli umísťováni občané německé státní příslušnosti určení k deportaci. Podle fotografií vytvořila v 3D programu model budov a vytvořila vizualizaci. Sára Šplíchalová ve videu z fotografické koláže zaznamenala rodinnou událost, která se v jejich rodině dochovala v ústním podání. Během bombového útoku v poslední den války její pradědeček doma usnul a před smrtí ho zachránilo procitnutí ze snu, ve kterém mu jeho tatínek říkal větu, jež je názvem jejího videa. Kateřina Chládková ve své animaci zase zachytila destrukci posledních dnů války i příchod sovětských vojsk. Lidé se snažili bránit své blízké před násilím, znásilňováním a krádežemi ze strany Sovětů. Svíčka v okně tehdy znamenala, že v domě někdo zemřel. Rusové se mrtvých báli a tyto domy obcházeli a nedrancovali. Lidé tak svíčky do oken umísťovali v naději, že se jim násilníci vyhnou. Anna Novotná zachycuje ve svém krátkém videu příběh ženy, která jako jediná nepřežila bombový nálet, který se stal v Moravských Budějovicích 8. května 1945. Žena se chtěla vrátit do svého hořícího domu pro cennosti a peníze, ale spadl na ní narušený nosný trám a ona zahynula. Barbora Olšaníková a Matěj Vala ve svém díle reflektují své pocity z neustálé přítomnosti extrémistického myšlení. Ačkoliv se kulisy mění, hrozba zůstává.