Skupina autorů ZUŠ Němčice nad Hanou | Odpadlák
- Be_on the Screen
- 7. 5.
- Minut čtení: 2
Aktualizováno: před 12 hodinami

Odpadlák | 3D model
Skupina autorů | 14–16 let
Pod vedením Mgr. Jakuba Dlabala | ZUŠ Němčice nad Hanou
Připravujeme putovní site specific výstavu, kde si diváci budou moct s pomocí mobilních telefonů zobrazit námi vymyšlenou legendu, která ožije prostřednictvím rozšířené reality. V rámci procesu využíváme generaci obrazu, 3D modelování a texturování, nástroj na AR a také umělou inteligenci. Odpadlák je první ze série site specific projektů a jeho konkrétní lokalitou je Němčická skládka.
„Ty jsi strašidlo?“ zeptal se Jirka. Odpadlák se zasmál, až mu zazvonila plechová hlava. „Nejsem strašidlo. Jsem strážce zapomenutých věcí!“ Od té doby Odpadlák pomáhal dětem z města. Učil je, že odpadky nemusí být vždycky jen odpadky – že staré věci mohou dostat nový život.
Pověst o Odpadlákovi ze skládky
Kdysi dávno, na kraji malého městečka Němčice nad Hanou, stála stará skládka. Bylo to místo, kam lidé odhazovali všechno nepotřebné – rozbité hračky, děravé boty, rezavé plechovky i staré knihy. Nikdo si skládky nevšímal, jen vítr si pohrával s papíry a kocouři hledali něco k snědku. Jednoho dne však na skládku dopadl zvláštní předmět. Byl to starý medailon, o kterém se říkalo, že kdysi patřil kouzelníkovi. Medailon se ztratil dávno předtím, ale teď se dostal právě sem, mezi hory odpadků. Jak tam tak ležel, začal vydávat slabé světlo. Kouzlo se pomalu probouzelo. A pak – BUM! Z ničeho nic se plechovky začaly třást, staré dráty se propletly, hadry se sešily dohromady a boty našly své nové nohy. Odpadky se spojily do podivné postavy. Měla plechovku místo hlavy, hadry jako plášť a její ruce byly z drátků, klíčů a knoflíků. Jakmile otevřela své kulaté oči, nadechla se poprvé do svého nového života. Tak se zrodil Odpadlák. Nejdřív se sám sebe polekal – vždyť ještě včera byl jen hromadou haraburdí! Ale když zjistil, že se umí hýbat, rozhodl se, že zjistí, proč ožil. Toulal se skládku křížem krážem a nacházel věci, které lidé odhodili, ačkoliv by jim mohly ještě dobře sloužit. Opravil starého plyšového medvídka, poskládal rozbité kolo a našel starou knížku, kterou si hned začal číst. Jednoho dne si ho však všiml malý chlapec jménem Jirka. Nejdřív se lekl, ale když viděl, jak Odpadlák pečlivě spravuje věci, nebál se ho. „Ty jsi strašidlo?“ zeptal se Jirka. Odpadlák se zasmál, až mu zazvonila plechová hlava. „Nejsem strašidlo. Jsem strážce zapomenutých věcí!“ Od té doby Odpadlák pomáhal dětem z města. Učil je, že odpadky nemusí být vždycky jen odpadky – že staré věci mohou dostat nový život. A tak v Němčicích nad Hanou už nikdy nic zbytečně nekončilo na skládce. A pokud se někdy zatouláte k té staré skládce, možná uvidíte blikající světýlko kouzelného medailonu a uslyšíte, jak si Odpadlák pobrukuje svou oblíbenou písničku o věcech, které dostaly druhou šanci.
