Erin Petržela | 8,180,554,440 obětí informačního přehlcení

8,180,554,440 obětí informačního přehlcení | animace

Erin Petržela | 22 let 

 Pod vedením prof. Mgr. Vladimíra Havlíka | Univerzita Palackého v Olomouci 

Animace 8,180,554, 440 obětí informačního přehlcení se věnuje problematice digitálních technologií a jejich vlivu na psychiku člověka. Aniž by si to jedinec uvědomoval, je postupně zahlcován informacemi, které z něj dělají jednu z dalších obětí. Číslo v názvu odkazuje na počet lidí žijících v době dokončení animace.  Celý projekt vznikal od října 2024 do konce prosince téhož roku. Na začátku stála myšlenka a snaha vyjádřit mé pocity k situaci, do níž jsem se jakožto uživatel digitálního světa dostal. Nebylo tomu dávno, co jsem se dostal do stavu tzv. mean world syndrome. Dle Wikipedie se jedná o kognitivní zaujatost, během níž mohou lidé vnímat svět jako nebezpečnější, než je ve skutečnosti. To je způsobeno dlouhodobým středním až silným vystavením se obsahu. Projekt odráží můj stav bezmoci spolu se snahou co nejvěrněji vyjádřit mé pocity. Video lze svým působením okrajově klasifikovat jako happening, jelikož si klade za cíl přenést tyto myšlenky a nepříjemné, stísněné pocity na samotného diváka.   Animace vznikala postupným skládáním dílů jednotlivých snímků na skener a jejich následným oskenováním. Na skener jsem zprvu položil průhlednou folii s přilepeným MRI skenem, na nějž jsem postupně dle potřeby skládal výstřižky, kopie uměleckých děl nebo předměty denní potřeby.   

Animace obsahuje přes 500 kolážových snímků. Zvolil jsem formát koláže, protože dle mého názoru nejlépe dokáže zachytit vše, co si ve výsledku přeji, a zároveň je ukázkou precizního výtvarného média. Hlavním bodem celého snímku je prostřední část, kde se nachází MRI sken lidské hlavy. Ta je doplněna o dění na pozadí. Každý snímek se ve větší či menší míře liší. Zatímco MRI sken se pozvolna a pomalu mění, v okolí středu obrazu se naopak až chaoticky proměňuje zcela vše. Ve zvukovém podkresu se mísí zvuky, které nikterak nesouvisí s obrazem. Divák tedy nemá šanci zaregistrovat veškeré dění na obrazovce. Při potřebném mrkání dochází ke ztrátě kontextu. Výsledkem je přehlcení spolu s nepříjemným pocitem po dohrání videa.