Irena Paroubková
Irena Paroubková
Recenze

Přes hranice. Komparativní studie z výtvarného oboru

Irena Paroubková

V následující recenzi se autorka zamýšlí nad knihou Věry Uhl Skřivanové „Pojetí vzdělávacích cílů v ČR a Německu aneb umělecko-pedagogická interpretace kurikulárních dokumentů českých a bavorských gymnázií“.

 

Dobří učitelé výtvarné výchovy vedou své žáky ke konfrontacím s hranicemi v nejrůznější podobě. Ví, že překročení hranice je vždy spojeno s poznáním, s objevem nového, a tudíž s rozvojem žákovy osobnosti. Posouvání hranic, cesta do hloubky, cesta do dálky – to jsou principy, ke kterým se současná výtvarná česká pedagogika otevřeně hlásí a propaguje je. Výtvarný obor žije z aktivních interakcí s jinými disciplínami. Je to přirozený a zásadní proces, podmiňující jeho samotnou existenci.

Uvědomíme-li si navíc potřebu komunikace, která je součástí tvorby i výtvarného oboru, musí nás zarazit, jak sporý je dialog mezi českou a zahraniční výtvarnou pedagogikou. Doposud u nás nebyl totiž ani v náznaku rozvinut systematický zájem o komparatistiku, tedy o zkoumání charakteristik a fungování vzdělávacích systémů vizuálních oborů v různých zemích, o jejich popis, srovnávání a hodnocení. Existuje jen velmi málo prací, které by se cíleně komparatistikou zabývaly. Jako by v parafrázi na Wittgensteina hranice našeho jazyka byly hranicemi našeho světa a mezi didaktiky výtvarného oboru nebylo dost odvážných na to, aby se za tyto hranice vydali.

Z hlediska české komparatistiky výtvarné výchovy lze za významný a průkopnický počin považovat vydání publikace Věry Uhl Skřivanové Pojetí vzdělávacích cílů v ČR a Německu aneb umělecko-pedagogická interpretace kurikulárních dokumentů českých a bavorských gymnázií, která vyšla v roce 2011 v nakladatelství Paido v Brně.

Knize, která je rozšířeným výstupem disertačního projektu autorky, se věnoval Jan Slavík v rozsáhlé recenzi publikované ve Výtvarné výchově 2012/4 (s. 13–15). Ve svém článku knihu hodnotí pozitivně a oceňuje její význam pro českou výtvarnou pedagogiku. Vyzdvihuje autorčin pečlivý badatelský přístup a inovativní metodologický postup, který autorka pro svůj výzkum zvolila.

Pozitivní hodnocení si vedle zvoleného výzkumného designu zaslouží i skutečnost, že autorka pro své srovnání vybrala hraniční regiony, jejichž vztah prošel dlouhým a komplikovaným historickým vývojem. Předložená práce je pak vnímatelná jako korektně zpracovaný základ pro spolupráci odborníků z obou zemí, která by měla mj. přispět k rozvoji česko-německé vzájemnosti. Součástí publikace je taktéž stručný přehled nejvíce frekventovaných pojmů z oblasti výtvarné pedagogiky. Věra Uhl Skřivanová k německým termínům nepřiřazuje jen český ekvivalent, ale snaží se je českému čtenáři vysvětlit v širším kontextu německého prostředí.

Komparace českých a německých kurikurálních dokumentů je náročná a dlouhodobá práce, protože v každé ze spolkových zemí existuje svébytný systém a struktura školství. Kurikulární dokumenty a v nich deklarované vzdělávací obsahy a cíle se tudíž v jednotlivých německých zemích liší. Věra Uhl Skřivanová představuje českému čtenáři učební plány Berlína, Saska a Bavorska, přičemž hlavní prostor je v její knize věnován komparaci kurikulárních dokumentů českých a bavorských gymnázií.

Jeden z hlavních výzkumných problémů při komparaci těchto dokumentů spočívá v různé úrovni a rozsahu obecnosti užité terminologie. V. Uhl Skřivanová vyvinula metodiku instrumentů, která je funkční v mezinárodních srovnáních, a to na úrovni vzdělávacích obsahů očekávaných i realizovaných. Přispívá tak k řešení aktuální problematiky evropské srovnávací pedagogiky, která neustále rozvíjí svou metodologii s cílem umožnit co nejdokonalejší porovnání vzdělávacích systémů různých kulturních prostředí bez zkreslujícího zjednodušování. Rozdíly v obecnosti textů kurikulárních dokumentů překlenuje prostřednictvím operacionalizace odlišně pojatých pojmů. Při procesu operacionalizace dochází k nalézání souboru konkrétnějších pojmů, které nahrazují výchozí pojem abstraktní. Jelikož jsou však očekávané výstupy ve školských dokumentech zaznamenány ve větných výpovědích, operacionalizuje autorka nejen obsah jednoho určitého výrazu, ale celého významového celku a transformuje jej do dílčích oborových kompetencí, které jsou východiskem jejího srovnání. Součástí takového přístupu musí být samozřejmě i autorkou provedená kritická analýza pojmu kompetence rozpracovaná do systému dílčích oborových kompetencí. Pro účely výzkumu tak autorka vymezila jejich obsah a navrhla systém jejich vztahů.

Na základě analýzy školských dokumentů dochází V. Uhl Skřivanová k dílčímu závěru, že v českých RVP ZV oboru výtvarná výchova ve srovnání s bavorským Učebním plánem pro osmiletá gymnázia oboru umění je větší důraz kladen na personální kompetence (kompetence: sebeuvědomování, sebevýrazu, prožitku, smyslového a diferencovaného vnímání, asociace atd.). V bavorských učebních plánech jsou zase častěji definovány kompetence z kategorie výtvarné produkce (kompetence: pracovní, metodické, prezentace, mediální, technické). Bavorský kurikulární dokument podporuje pak především kompetence kognitivní. Ostatní kategorie kompetencí, tedy vizuální komunikace, recepce a reflexe, kreativity a flexibility, definují oba dokumenty v obdobném rozsahu. Výjimkou je kategorie kompetence porozumění výtvarnému dílu, tedy hlavně kompetence strukturální, deskripce, variace, kombinace, komparace atd., které jsou zřetelněji zaneseny v českých kurikulárních dokumentech. V. Uhl Skřivanová vyslovuje hypotézu, že je to způsobeno vlivem strukturalistického pojetí výtvarného oboru J. Vančáta, který je jejich spoluautorem.

Přístup autorky však není vyčerpán pouze analýzou a srovnáním českých a německých kurikulárních dokumentů. V jejím pojetí je součástí srovnávací pedagogiky rovněž interkulturní pedagogika, což odpovídá aktuální image disciplíny v německy mluvících zemích. Zastánci tohoto pojetí srovnávací pedagogiky vychází z předpokladu, že interkulturně orientované studie poskytují cenné materiály a poznatky, které lze považovat za základy datových sběrů, jež lze posléze vyhodnotit. Christel Adick ve svém Úvodu do srovnávací pedagogiky (2007) považuje za legitimní součást oboru dokonce i „Ethnopädagogik“ (angl. „Anthropology of Education“), tj. „etnologickou pedagogiku“, kterou definuje jako interdisciplinární pracovní oblast mezi etnologií a pedagogikou a odkazuje k dlouhé tradici etnologů a misionářů, kteří se zabývali výchovou a vzděláním mezi neevropskými národy. Věra Uhl Skřivanová se k postupům etnografie hlásí hned v úvodu své publikace, jelikož část její práce je založena na terénním výzkumu v praxi českých a bavorských gymnázií. Autorka hospitovala ve výuce u deseti českých a dvanácti bavorských gymnaziálních pedagogů a vedla si písemnou a fotografickou dokumentaci, již následně vyhodnotila. K deskripcí a komparaci realizovaných výstupů z vyučování zvolila V. Uhl Skřivanová metodu kvalitativní analýzy obsahu textů podle Philippa Mayringa (2007), jejíž principy ve své knize vysvětluje. Zároveň se pokusila vytvořit krátké charakteristiky pojetí vyučování šesti zvolených českých a šesti německých učitelů, přičemž vycházela ze základní klasifikace pojetí vyučování výtvarné výchovy podle K. Brücknerové.

Podstatným rozdílem mezi českým a bavorským pedagogem výtvarné výchovy je již forma vzdělávání, kterou oba prošli. Zatímco v českém prostředí je možné, aby výuku vedli i neaprobovaní učitelé, v Bavorsku umění vyučují absolventi akademie výtvarného umění. Bavorští učitelé jsou tedy bytostně umělci, kteří na rozdíl od ostatních učitelů nevyučují více oborů. Ve svých hodinách se pak neostýchají pouštět se s žáky i do složitých výtvarných technik, jako je lept, práce se dřevem nebo textilní tvorba, a používání odborné terminologie je pro ně naprostou samozřejmostí. Zajímavým rysem, který taktéž vypovídá o rozdílném přístupu k výtvarnému oboru, je využití a integrace mezioborových témat ve výtvarné výchově. Zatímco v Bavorsku jsou řešeny v průběhu vyučování hlavně umělecké problémy, aby žáci pochopili co nejvíce z principů umění, a případná další témata jsou začleňována do výchozího výtvarného úkolu, u nás se často objevuje ve vyučování opačný přístup; východiskem se stává mimovýtvarná problematika – „svět kolem nás“, která je následně vyjadřována výtvarně.

Je evidentní, že výzkum Věry Uhl Skřivanové otevírá nejenom oborově didaktické otázky k pojetí výtvarné výchovy na českých gymnáziích, které z komparace se zahraničním pojetím vyplývají, ale i takové, které se dotýkají širokého kontextu českého školství. Jedná se například o technické zázemí jednotlivých oborů, o vzdělávání učitelů a jejich uvádění do praxe, o pravomoci ředitelů škol či o práci neaprobovaných učitelů. Pro situaci výtvarného oboru v České republice je důležité, že výzkum Věry Uhl Skřivanové potvrzuje rozkol mezi proklamovanými učebními cíli a skutečností, jejíž absurdita je v kontextu porovnání s německým prostředím ještě více patrná a opět odkazuje k principiálním problémům výtvarné výchovy na českých školách. Ačkoliv jsou kompetence porozumění výtvarnému dílu v českých kurikulárních dokumentech mnohem více akcentovány, než je tomu v dokumentech bavorských, výsledky terénního výzkum i na malém vzorku českých škol ilustrují, že úroveň výuky dosahuje obrovských rozdílů ve své kvalitě, a to v závislosti na osobě učitele a jeho personálních inklinacích. Někteří čeští učitelé, jak výzkum naznačuje, přenášejí těžiště řešených problémů do mimovýtvarných oblastí a kvalita výtvarného zpracování se stává druhořadou. Tento jev je nesporně ovlivněn i postavením výtvarné výchovy mezi ostatními gymnaziálními předměty. Zatímco v České republice je maturita z výtvarné výchovy poměrně ojedinělým jevem, na německých školách, a to i přírodovědného zaměření, je zcela běžné, že si žáci výtvarnou výchovu volí jako jeden ze svých maturitních předmětů. Nejenže hodiny výtvarné výchovy pro ně nejsou vzpomínkou na nižší ročníky, ale zároveň mají jistotu, že na ni budou připraveni pod profesionálním vedením.

Pro výtvarný obor by bylo jistě prospěšné, kdyby terénní výzkum Věry Uhl Skřivanové zahrnoval větší počet škol. Jak však autorka sama ve své publikaci uvádí, takový přístup by přesahoval možnosti jednoho výzkumníka a vyžadoval by již týmovou práci.

Kniha Věry Uhl Skřivanové je důležitým mezníkem ve vývoji české komparatistiky umění. Jedná se o první rozsáhlejší práci o německé pedagogice umění, která je sto svým obsahem a formou podnítit vznik dalších srovnávacích studií, a to i těch, které se budou týkat i jiných kulturních prostředí. Vliv je již dnes patrný na některých dílčích příspěvcích, které vznikly na univerzitních pracovištích v Plzni a Ústí nad Labem (Paroubková, dříve Hrušková; Trejbalová; Volfová). V současnosti je aktuálním počinem otevření doktorského semináře na katedře výtvarné výchovy PedF UK se zaměřením na srovnávací pedagogiku umění, který Věra Uhl Skřivanová vede.

Zatímco v zahraničí je soudobá komparativní pedagogika velmi dynamickou a progresivní disciplínou s rozsáhlým tematickým záběrem, v České republice neexistuje žádné specializované vědecké centrum pro srovnávací výchovu a vzdělávání a lze jen doufat v budoucí zlepšení situace.

Přes hranice. Komparativní studie z výtvarného oboru, V následující recenzi se autorka zamýšlí nad knihou Věry Uhl Skřivanové „Pojetí vzdělávacích cílů v ČR a Německu aneb umělecko-pedagogická interpretace kurikulárních dok
Přes hranice. Komparativní studie z výtvarného oboru, V následující recenzi se autorka zamýšlí nad knihou Věry Uhl Skřivanové „Pojetí vzdělávacích cílů v ČR a Německu aneb umělecko-pedagogická interpretace kurikulárních dok

Obr. 1–2 Práce žáků z Holbein-Gymnasium v Augsburgu (nahoře) a Gymnázia v Mladé Boleslavi (dole), foto: archiv autorky

 

Literatura

ADICK Christel. 2008. Vergleichende Erziehungswissenschaft: Eine Einführung. Stuttgart: W. Kohlhammer Verlag. ISBN: 978-3170188587.

MAYRING, Philipp. 2007. Qualitative Inhaltsanalyse. Weinhemund Basel: Beltz Verlag. ISBN: 978-3825282295.

SLAVÍK, Jan. 2012. Porovnání českého a německého kurikula ve výtvarné výchově: podněty pro teorii i praxi. Výtvarná výchova, 52(4) 13–15. ISSN: 1210-3691.

UHL SKŘIVANOVÁ, Věra. 2011. Pojetí vzdělávacích cílů v ČR a Německu aneb umělecko-pedagogická interpretace kurikulárních dokumentů českých a bavorských gymnázií. Brno: Paido, ISBN 978-80-7315-228-4.

 

Autorka:

Mgr. Irena Paroubková

Katedra výtvarné kultury

Pedagogická fakulta

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

E-mail: i.hruskova@gmail.com

 

 

The paper is licensed under a Creative Commons
Attribution Non-Commercial 3.0 License
.

Jak citovat tento článek:
PAROUBKOVÁ, Irena. 2015. Přes hranice. Komparativní studie z výtvarného oboru. Kultura, umění a výchova, 3(1) [cit. 2015-03-26]. ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=8&clanek=95.
Zobrazit všechny články

design: © tch 2017 | web: © OlomouckéWeby.cz 2017OlomouckéWeby.cz | Tvorba webových stránek, webdesign

ISSN 2336-1824