Příspěvek pojednává o vybraných aspektech současného stavu výtvarného projevu dětí, dospívajících a studentů ve škole i mimo školu. Autorka se zabývá otázkou přetrvávání analogie mezi výtvarným vyjadřováním umělců a dětí, analyzuje role expresivity a sociability, věnuje se kontextu uplatňování výtvarného jazyka v sebevyjádření a v komunikaci a zaměřuje se na odůvodnění nadčasového významu expresivních výtvarných projevů ve výtvarné edukaci. V závěru se zabývá otázkou překrývání uměleckých a profánních projevů nacházejících se na pomezí umění, komunikace, kultury a výchovy v kontextu současných umělecko-pedagogických projektů.