Šárka Kadlecová
Šárka Kadlecová
Recenze

Odhalené kulturní významy rodinného fotoalba

Šárka Kadlecová

Recenze se věnuje publikaci britské kulturní teoretičky Annette Kuhn, jež se zabývá tématy vizuální kultury, filmových studií a genderu. Její texty – včetně recenzované knihy Family Secrets – jsou výraznými příspěvky do oblasti společenskovědního zkoumání paměti. KUHN, Annette. Family Secrets: Acts of Memory and Imagination. New ed. London: Verso, 2002. ISBN 1-85984-406-5.

 

Britská kulturní teoretička Annette Kuhn se věnuje převážně tématům vizuální kultury, filmových studií a genderu. Svými texty včetně knihy „Family Secrets“, v novém vydání publikované v roce 2002, výrazně přispívá i ke zdrojům v oblasti společenskovědního zkoumání paměti. V tomto souboru esejí listuje Kuhn fotoalbem své rodiny, pečlivě vybírá fotografie, vyhmatává vzpomínky z dětství a popisuje „flashbacky“ jak filmových scén, tak vlastní paměti. Rodinu utváříme a ona jako společenství v představách (Anderson, 2006) utváří nás, právě i pomocí příběhů, které o sobě a své minulosti vypráví. Snad každá rodina má také svá tajemství – něco, co se neříká, co je násilně zapomenuto. Fotografie v rodinném albu, vizuálním podkladu, který Kuhn vybrala za hlavní zdroj analýzy, jsou nositeli mnoha významů. Ty na jedné straně odhalují buď zamýšlený, oficiální příběh rodiny, či naopak odbočky od něj. Ze surového materiálu, který má paměť k dispozici, se tak konstruují příběhy vytvářející identitu.

Metodologicky vyžaduje práce s pamětí „nejmenší zdroje a zcela nejjednodušší postupy.“ Kuhn v úvodu vyjmenovává hlavní kroky a připomíná, že se věnuje metodě i praxi odkrývání a zveřejňování nevyprávěných příběhů, příběhů „životů žitých na hraně“, pro něž centrální nástroje interpretace dané kultury příliš nefungují. Knihu mohou čtenáři dle autorky číst jako příběhy, které jim řeknou něco o partikulárním životě, které k nim budou intenzivně promlouvat na základě sdílené historie; mohou porozumět, jak paměť kulturně funguje, a pochopit metody kulturní analýzy. Snad nejdůležitějším cílem knihy je však podnítit čtenáře k vlastní práci s pamětí.

Druhá kapitola založená na analýze fotografie malé Annette otevírá téma rodinného alba. Při objasňování obsahu fotografie poukazuje Kuhn na to, že „vzpomínky evokované fotografií nevyvěrají z obrázku jako takového, nýbrž jsou vytvářeny ve spleti diskurzů, které se pohybují mezi přítomností a minulostí, pozorovatelem a obrázkem […] mezi kulturními kontexty a historickými okamžiky“. Rodinná alba zpravidla strukturují příběh rodiny do formy klasického vyprávění. Vyprávějí lineární, chronologicky seřazený příběh s cyklickými prvky jako narození či svatby. Každá rodina výběrem snímků, jejich řazením, rozložením a popisováním utváří sebe sama. Rodinné fotografie nám ukazují naši minulost, avšak to, „co s nimi uděláme, vypovídá o dnešku“. Čtení rodinných alb je tak neustálým procesem konstrukce, rekonstrukce a vytváření významů o nás samých v současnosti. Právě temporalita rodinných fotografií je zvláštní. Jsou to obrazy, které mají vyvolat vzpomínky na společnou minulost. Snímky tak směřují do budoucnosti, surový fotografický materiál vytváří naše zítřejší vzpomínky, jsou minulostí v budoucnosti či předvídanou nostalgií. Název kapitoly „Navždy bude tvou malou holčičkou“, tehdejší slogan reklamy na kinofilm Kodak, trefně vystihuje nárok na vzpomínky produkované průmyslem rodinné fotografie – šťastné začátky, šťastné prostředky a žádné konce rodinných příběhů.

Ve třetí kapitole uvádí Kuhn případ vztahující se ke konkrétnímu britskému filmu. Vzpomíná, jak na ni působil, když jej viděla poprvé jako dítě, a konfrontuje tyto vzpomínky s pozdější dobou, kdy jako mladá akademička v oboru filmových studií o snímku debatovala s kamarádkou. Právě možnost propojení zkušenosti s rozumovým, analytickým vědeckým uvažováním je hlavní otázkou kapitoly. Podle autorky mají čisté emoce, čistá zkušenost své místo ve vědeckém zkoumání. V této kapitole pracuje autorka skrze paměť s filmem jako textem, v čemž vidí přínos již zavedeným metodám a praxím společenskovědního výzkumu. Pomocí tohoto přístupu můžeme pozorovat, „jak používáme film a ostatní obrazy a reprezentace k tomu, abychom vytvořili sebe, jak vytváříme svou historii skrze paměť, nebo dokonce, jak sami sebe umísťujeme do širších, veřejnějších, dějin“.

V následující kapitole věnuje autorka pozornost třem fotografiím, na nichž je zobrazena jako miminko, malá a větší holčička. Právě téma holčičky, rozdílu pohlaví, ženskosti a jejich promítání do péče matky o dceru je spojující linií. U první fotografie odhaluje autorka propojení krásy s nahotou implikující novotu, nevinnost a přirozenost. Zároveň však zdůrazňuje jejich dočasnost a očekávání jejich ztráty. Z druhé fotografie vyvstává téma kulturní asociace mezi oblečením a genderem. Kuhn interpretuje zobrazené parádění dcerky jako praxi žen, které tímto pečují o malou holčičku v sobě a zároveň veřejně ukazují kvality dobré matky. Pozorností, kterou matka věnuje oblečení holčičky, se podílí na společenském, kulturním i psychologickém vytváření genderu, přesněji ženskosti. Feminita tak není daností, ale produktem práce. Na třetí fotografii je Annette zachycena jako účastnice v soutěži maškarních kostýmů. Zde se jedná o jiný typ parádění. Šaty svým karnevalovým charakterem převracejí každodenní řád naruby. Kuhn vysvětluje, že pojetím kostýmů jakoby matka šla proti konceptu „parádění malé holčičky“ a spíše reagovala na omezení, která ženskost zakládá.

Osobní příběh malé, vzorně upravené Annette zachycené na fotografii se odehrává na pozadí velkého příběhu – korunovace královny Alžběty. Tématem páté kapitoly je vytváření osobní a kolektivní paměti, jejich prolínání a s nimi spojené formování identit. Důvodem pro vznik fotografie a její zařazení do rodinného alba je touha účastnit se rituálů, připojit se tak ke kolektivnímu údělu a upevnit pocit společenské sounáležitosti. Obecná paměť spojuje životy obyčejných lidí, kteří jsou jejím předmětem a kteří ji vytvářejí, s událostmi veřejnějšího rozměru. Vzpomínající se zpravidla umísťuje do centra velkého děje ve snaze jej „ochočit“. Obecná paměť se vyznačuje, spíše než dramatickým vyprávěním, nepropojenými flashbacky, scénkami a krátkými popisy. Dále Kuhn dekonstruuje ještě dva další snímky ze stejného dne – královskou rodinnou fotografii a fotografii královny z Tonga – a popisuje vrstvy kulturních a psychických významů spojených s rodinnými dramaty, ideálem rodiny, potažmo národa jako rodiny a královny jako matky, a poukazuje na etnickou separaci symbolizovanou černou královnou.

„Přechod“ je názvem šesté kapitoly, v níž Kuhn vzpomíná na různé životní pohyby. Analyzuje vzpomínky na stěhování, přestup na jinou školu, posun v sociální hierarchii britské společnosti o třídu výše či svou cestu za věděním. Výjimečně se zaměřuje výhradně na obrazy ze svého vlastního vzpomínání, nikoli zachycené jiným médiem. Popisuje náročné změny, které byly zahájeny jejím přijetím na výběrovou střední školu, pocity outsidera z dělnické třídy i rozpor mezi „školou života“ své matky a mezi čtením knih, svou studijní praxí. Zdůrazňuje vnímanou opozici mezi dominantním (středostavovským, mužským, bílým) věděním a obecným věděním, které bývalo pejorativně označováno za pověrčivost, ženskou intuici či folklór. Autorka pociťovala rozdělení kultur způsobené jejím vlastním akademickým vzděláním a přiznává, že ji v kariéře doprovázela snaha zacelit ránu mezi tím, jak ví její matka a jak ví ona sama. Na závěr osvětluje svou vědeckou pozici hnanou touhou nejen porozumět své minulosti, ale sestavit masu vědění, „které nepramení z něčeho vnuceného zvenku, nýbrž toho, co je zakořeněno uvnitř“.

V předposlední kapitole se autorka táže po provázanosti osobní a kolektivní paměti. Uvádí, že vzpomínání se odehrává v a kvůli přítomnosti, jako bychom pouze v současném okamžiku byli schopni pochopit, co vidíme v minulosti. Na základě analýzy dvou britských filmů a vzpomínek na válečné fotografie Londýna ukazuje společné rysy těchto médií a paměti – poetickou, metaforickou, nelineární asambláž různých obrazů a zvuků. Jakoby existovala spojitost mezi poezií, pamětí a dojmem bezčasovosti.

Svou „odyseu srdce i mysli“ uzavírá Kuhn shrnutím poznatků o paměti, které získala dekonstrukcí vzpomínkového materiálu ve formě slov, obrazů i zvuků. Potvrzuje, že paměť nereprezentuje minulost, nýbrž minulost je vždy „zprostředkována – přepsána, korigována – pamětí“. Paměť je tvořena nejen vzpomínáním, ale i zapomínáním a potlačováním, a vždy otevřená dalším úpravám. Práce s pamětí je pak podle autorky „aktivní praxe vzpomínání, které zkoumá minulost a její (re)konstrukci skrz paměť“. V závěru shrnuje šest tezí, které z jejího zkoumání vyplývají: paměť utváří naše vnitřní světy, paměť vytváří významy, texty paměti mají své vlastní formální konvence, v textech paměti se odráží kolektivní imaginace, paměť zahrnuje jak sjednocování, tak roztříštěnost a paměť utváří národní komunity.

Odhalené kulturní významy rodinného fotoalba, Recenze se věnuje publikaci britské kulturní teoretičky Annette Kuhn, jež se zabývá tématy vizuální kultury, filmových studií a genderu. Její texty – včetně recenzované knihy Family Secrets – jsou výrazný
Obr. 1 Náhled recenzované knihy KUHN, A. 2002. Family Secrets: Acts of Memory and Imagination.
 

 

V knize „Family Secrets“ dokazuje Annette Kuhn čtenářům, jak lze něco tak osobního a partikulárního jako je snímek z rodinného alba či zhlédnutí filmu analyzovat v širším kulturním kontextu. Její přístup, na filmovou vědkyni nepřekvapivě bohatý a deskriptivní, čtenářům srozumitelně odhaluje vrstvy psychologických i kulturních významů, které jsou při prvním pohledu skryté. Bravurně se pohybuje mezi osobními, vnitřními zdroji a obecnějšími významy. Zároveň se neobává odkrýt a jasně sdělit svou pozici zkoumané a zkoumající. Touto knihou jakoby vyzývala publikum k tomu, aby se vizuálním materiálem vážně zabývalo, neboť ona sama jedná v duchu metodologického pravidla vizuální analýzy “Berte obrazy vážně!“ (Rose, 2016). Kuhn nepochybně uspěla ve své snaze aktivně přitáhnout hlubší pozornost běžných pozorovatelů, potažmo vědců a výzkumníků, k zobrazenému i k tomu, co zobrazeno či vyprávěno není. Metodologicky i stylově představuje tato publikace nové možnosti práce s pamětí a jejího zkoumání. I kdybychom odmysleli téma paměti, je kniha inspirativním a srozumitelným příkladem vědecké interpretace obrazu.

 

Literatura:

ANDERSON, B. R. O'G. 2006. Imagined Communities: Reflections on the Origin and Spread of Nationalism. Rev. ed. London: Verso. ISBN 978-1-84467-086-4.

KUHN, A. 2002. Family Secrets: Acts of Memory and Imagination. New ed. London: Verso. ISBN 1-85984-406-5.

ROSE, G. 2016. Visual Methodologies. 4th ed. Los Angeles: Sage. ISBN
978-1-4739-4890-7.

 

Autorka:

Mgr. Šárka Kadlecová

Katedra kulturní a sociální antropologie

Filozofická fakulta Západočeské univerzity

E-mail: sarkak@ksa.zcu.cz

 

The study is licensed under a Creative Commons
Attribution Non-Commercial 3.0 License
.

 
 
Jak citovat tento článek:
KADLECOVÁ, Šárka. 2017. Odhalené kulturní významy rodinného fotoalba. Kultura, umění a výchova, 5(2) [cit. 2017-11-30]. ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=13&clanek=171.
Zobrazit všechny články

design: © tch 2018 | web: © OlomouckéWeby.cz 2018OlomouckéWeby.cz | Tvorba webových stránek, webdesign

ISSN 2336-1824