Editorial
Jan Slavík
Editorial
Vladimír Chrz
Editorial
Alena Nohavová
Editorial

Editorial

Editorial hostujících editorů Jana Slavíka, Vladimíra Chrze a Aleny Nohavové představuje monotematické číslo časopisu Kultura, umění a výchova, jež je věnováno tématům sjednoceným pod pojmem "exprese" a spadajícím do obecnějšího rámce úvah o symbolizaci. Podnětnost a širokou platnost této tematiky výstižně zachytil Ernst Cassirer, když napsal (1996, s. 37): „První problém, s nímž se při analýze jazyka, umění nebo mýtu setkáváme, tkví v otázce, jak lze vůbec učinit jednotlivý smyslový obsah nositelem obecně duchovního významu.“ Citovaná věta vyslovuje základní princip, který je společný pro všechny typy a způsoby symbolizace, ať již se jedná o jazyk, umění nebo kulturu v nejširším smyslu: princip vyjadřování ideje (duchovního významu) prostřednictvím vnímané věci (smyslového obsahu). Mluvíme-li v této souvislosti o expresi, pak zde máme na mysli takové „vyjadřování ideje ve věci“, které zvláštním způsobem propojuje všechny tři složky názvu našeho časopisu: kulturu, umění a výchovu. Exprese totiž člověku poskytuje možnost vyjadřovat a zkoumat obecné duchovní významy, sdílené v celém kulturním společenství, skrze jedinečné soustředění na symbolickou funkci smyslového obsahu, který je výlučným vlastnictvím jednotlivce.
Exprese jako způsob poznávání
Jan Slavík
Teoretická studie

Exprese jako způsob poznávání

Stať přistupuje k tematice exprese z teoretického a filozofického hlediska v kontextu vzdělávání a výchovy a s ohledem na tzv. výzkum uměním. Zabývá se expresí jako specifickým způsobem poznávání světa v návaznosti na dávnou antickou tradici rozlišení dvojího poznání – noéta vs. aisthéta. Toto rozlišení vedlo v 18. století k založení badatelské disciplíny estetiky a stojí též v základech první teorie exprese od B. Croce. Jeho přístup je ve stati stručně objasněn v souvislosti s koncepcí „logica poetica“ a pojetím pravdy u J. B. Vica. V kritické návaznosti na to je popsáno novodobé pojetí exprese u N. Goodmana, který expresi vykládá jako nástroj světatvorby a jeden z hlavních druhů symbolizace spolu s exemplifikací a denotací. Na rozdíl od Goodmanova přístupu je však ve stati věnována zvláštní pozornost subjektivační složce exprese v návaznosti na tematiku tzv. adaptivního egocentrického rozhodování. Toto pojetí exprese je oporou pro výklad expresivního díla jakožto symbolické artikulace mravní maximy.
Exprese a režim věrohodnosti
Vladimír Chrz
Exprese a režim věrohodnosti
Ivo Čermák
Teoretická studie

Exprese a režim věrohodnosti

V článku je režim věrohodnosti uveden na příkladu žánru. Komedie či tragédie se nám jeví jako přesvědčivé a věrohodné tím, že exemplifikují určitou paradigmatickou strukturu. V souladu s Goodmanovskými východisky je exprese chápána jako ve svém základu metaforická. Předpoklad metaforické povahy umožňuje porozumět režimu věrohodnosti exprese. Principem metafory je přenášení, metaforický proces má své „odkud – kam“. Je rozlišeno mezi metaforickým přenášením na rovině smyslu a na rovině reference. Režim věrohodnosti je pojat jako „odkud – kam“ metaforického přenášení na rovině reference. Přičemž metaforická reference je, v souladu s Ricoeurovým pojetím, chápána jako rozvrhování bytostných možností lidské existence. Na příkladech je ukázáno, že režim věrohodnosti expresivního díla není dán jen samotnou expresivní konfigurací, ale také řadou kontextů. Pozornost je věnována také kontextu „společného díla“ s jeho specifickými předměty a motivy.
Exprese emocí
Iva Stuchlíková
Exprese emocí
Yvona Mazehóová
Teoretická studie

Exprese emocí

Článek se zabývá expresí emocí ve vztahu k tvorbě. Expresi emocí představuje jako výraz, vyjádření a jako ztvárňování emocí. Text nejprve diskutuje užívání pojmu „exprese“ v kontextu estetiky a teorie umění na jedné a psychologie emocí na druhé straně. Dále shrnuje současné chápání emocí a afektivních jevů v současné psychologii a blíže rozebírá výraz emocí a vyjádření emocí a uvádí vztahy mezi nimi s oporou o procesuální model. V závěru se text vrací k diferenciaci emocí a tzv. tříbení emocí.
Řečí poznávat a řečí tvořit. K fenomenologii jazykových výrazů
Jan Puc
Teoretická studie

Řečí poznávat a řečí tvořit. K fenomenologii jazykových výrazů

Studie představuje dvě fenomenologická pojetí řečového vyjadřování, vymezuje jejich odlišnost od lingvistického přístupu k jazyku a ukazuje, v čem se liší od sebe navzájem. Konkrétně se zaměřuje na funkci řeči v poznávání v rámci filosofie E. Husserla a pojetí tvořivé promluvy ve filosofii M. Merleau-Pontyho. Studie upozorňuje na odlišné postavení jazykového výrazu vůči světu u obou autorů, ale zároveň zdůrazňuje společný kořen obou koncepcí, kterým je přesvědčení o neredukovatelnosti mluvícího subjektu na systém jazykových znaků.
Exprese v procesu nastávání
Kateřina Dytrtová
Teoretická studie

Exprese v procesu nastávání

Text se zabývá vztahem exprese, denotace a exemplifikace ve vizuálním oboru, aby upozornil na důležité charakteristiky těchto referencí. Zamýšlí se nad důsledky performativního charakteru referencí a nad způsobem výběru prvků využitých v díle. Způsob jejich výběru je nesen myšlením autora, které se projevuje i ve způsobu strukturace materiální podstaty vizuálního díla. Tak se dostávají do pole pozornosti vztahy a mezery, ve kterých se projeví i nevybrané prvky. Tento úhel pohledu přináší zkoumání času a dynamiky nastávání. Text zkoumá na konkrétních expresivně výrazných dílech aktuálních tvůrčích projektů, jak exprese souvisí s nevratnými časovanými procesy.
Exprese jako ztvárňování aneb k psychologii herecké tvorby
Jiří Šípek
Teoretická studie

Exprese jako ztvárňování aneb k psychologii herecké tvorby

Východiskem je systém emoce-kognice-exprese, pomocí kterého se vyrovnáváme s podněty okolního i našeho vnitřního světa. Tak pracuje i herec, který mění poměry v systému. Hledá a nabízí nové tvary, novou podobu světa, tedy to, jak by svět mohl být „jinak“. Divák tyto nové tvary, podoby v sobě rekonstruuje. Herec i divák se učí komunikovat spolu, ale i sami se sebou. Učí se vnímat sebe i okolí přes vnitřní smysl a být partnerem jak sám sobě, tak okolí. Každé umění, i to herecké, je možné chápat jako podobu vzdělávání, tedy formování sebe i všech zúčastněných, tedy diváků, kteří se stávají účastníky celého procesu.
Exprese jako experimentace mezi obrazností a doslovností
Martina Komzáková
Exprese jako experimentace mezi obrazností a doslovností
Jan Slavík
Teoretická studie

Exprese jako experimentace mezi obrazností a doslovností

Stať se zabývá podmínkami, které ovlivňují rozpoznání exprese (v Goodmanově pojetí) a interpretování jejího nedoslovného, tropického významu. S oporou o Jakobsonovo rozlišení lidské komunikace a její interpretace podle dvou základních principů – podobnosti / metaforičnosti a soumeznosti / metonymičnosti, jsou v textu rozlišeny základní „mentalizační uzly“, ve kterých probíhá expresivní experimentace. Za podstatný faktor úspěšnosti expresivní experimentace je považována optimální míra psychické distance, která je podmínkou pro zdárný pohyb mezi jednotlivými modalitami lidské psychicky tak, jak je rozlišují autoři Fonagy, Targetová. Míra psychické distance rozhoduje o způsobu expresivní aktivity; cílem je, aby došlo nejenom k „prožití“ expresivní aktivity, ale také k její mentalizaci. Závěr textu je věnován návrhům, jak rozvíjet předpoklady pro rozpoznání exprese a pro expresivní experimentaci.
Exprese ve výuce psychologie
Alena Nohavová
Teoretická studie

Exprese ve výuce psychologie

Text se věnuje užití exprese a expresivní experimentace ve výuce psychologie. Nejprve je ozřejměn důvod, proč zacházet s expresí ve výuce psychologie na základě jejího cíle, psychologické gramotnosti. Dále je vysvětlen pojem expresivní experimentace a její spojení s reflexí ve vzdělávání s odkazem na filetický přístup. Následně je uvedena konkrétní expresivní úloha, u které jsou analyzované reakce nezúčastněných pozorovatelů aktivity z hlediska čtyř komponent zážitku. Poté je představena alterace expresivní učební úlohy pro výuky psychologie a rozbor reflektivního postupu. Cílem expresivní experimentace a její reflexe ve výuce psychologie je propojit sebezkušenostní rovinu z aktivity s oborem, ne propracovávat osobní nezvládnutá nebo obtížná témata. To odlišuje výuku psychologie od psychoterapie. Takto nastavené učební úlohy ve výuce psychologie jsou označené pojmem tzv. psychofiletika, a to i přes to, že se nejedná o expresivní experimentaci v doslovném slova smyslu, ale o semi-expresi. To znamená, že modalita „jako“ je využitá pro porovnávání psychologicky důležitých alternativ příslušného chování člověka.
Pozvánka na konferenci České sekce INSEA Kritéria kvality ve výtvarné výchově
Petra Šobáňová
Zpráva

Pozvánka na konferenci České sekce INSEA Kritéria kvality ve výtvarné výchově

Česká sekce INSEA a katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích si dovolují pozvat čtenáře časopisu Kultura, umění a výchova na konferenci Kritéria kvality ve výtvarné výchově. Místo konání: Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Termín konání: 21. – 22. 9. 2017 Konference se uskuteční u příležitosti 50. výročí založení Československého komitétu INSEA.
Pozvánka na mezioborový seminář SVĚTLO–OBRAZ–ZVUK
Jana Randáková
Zpráva

Pozvánka na mezioborový seminář SVĚTLO–OBRAZ–ZVUK

Jakým způsobem ovlivňují nová média včetně sociálních sítí obsah současné výtvarné výchovy? Touto a dalšími otázkami se bude zabývat unikátní mezioborový seminář pořádaný ARTAMOU ve spolupráci s Fakultou umění a designu UJEP, Národním ústavem pro vzdělávání a Českou sekcí INSEA. Seminář s názvem SVĚTLO–OBRAZ–ZVUK proběhne na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a v sále Hraničář a nabízí řadu inspirativních workshopů.

logolink EU

design: © tch 2017 | web: © OlomouckéWeby.cz 2017OlomouckéWeby.cz | Tvorba webových stránek, webdesign

ISSN 2336-1824